Chodí sem ještě někdo..? :)

23. prosince 2012 v 22:09 | Karin |  My Diary
Je to dlouhá doba, co jsem tu byla naposledy.. co dlouhá doba... téměř 4 roky.. Když jsem tady začínala byla jsem ještě malinká holčička, která má skoro nereálné sny a věří, že se jí je jednou povede splnit.. s odstupem času můžu říci, že se to nepovedlo... bohužel.
Teď, když jsou Vánoce, které vůbec nemám ráda.. a jsem nucela být doma s rodinou, aby jim to náhodou nebylo líto, mám spoustu času na přemýšlení a na nic nedělání a v jednom takovémto rozmaru jsem e znovu koukla na tyhle stránky.. nic se tu nezměnilo... pročetla jsem pár článků a vrátila se zpátky k té naivní holčičce a zastesklo se mi.. vybavilo se mi všechno ve spojení s tímto blogem... to, co jsem řešila jednotlivými povídkami.. snažila se tím ulehčit mé tehdejší "ztrápení dušičce"... kdybych jen tušila, co mě za pár let čeká.. nikdy jsem si nemyslela ba ani nepřipustila, že bych někdy mohla přestat psát.. byl to můj sen... můj druhý život... když jsem psala cítila jsem, že žiju... že žiju životy mých postav, které měli zábavné životy plné dobrodružství, lásky (i když někdy i neštastné).. ale jednou se člověk musí prostě probudit a začít žít svůj život.. Nikdy nezapomenu na přátelé, které jsou tímto blogem získala... nezapomenu na krásné chvíle strávené při psaní a tvoření osudů.. a také nezapomenu na těžká rána, kdy jsem měla vstávat do školy po probdělé noci.. :D Na nic z toho.. je to pořádný kus mého života...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Maisie Maisie | 28. prosince 2012 v 23:47 | Reagovat

Že by vánoční čas vskutku chtě nechtě vracel zpátky uplynulý čas? Protože po dlouhé době, vážně doslova po několika letech, se i já vracím ke svému blogu, který zůstal osamělý a smutný bez dalších příběhů. A zabrousím i k tobě a ty úplnou náhodou se tu objevíš též, jen před pár dny :). A takyže vzpomínám na dobu, kdy jsme se ve psaní navzájem podporovaly, psaly komentíky a bavily se i mimo virtuální svět internetu. A že to bylo moc fajn. Takže máme krásné vzpomínky a kdoví, třeba nás ještě někdy přepadne múza a začneme zase tvořit. Karin, i když svět pak dopadl jinak, než jsme si vysnily ve svých příbězích, určitě ta malá holčička v tobě zanechala něco ze své duše.
Ach, ta nostalgie :D

2 Samantha Samantha | E-mail | Web | 11. října 2017 v 22:56 | Reagovat

Bože, přesně vím, čím sis prošla s touhle nostalgií. Mám to stejně teď, v roce 2017. A docela přesně chápu pocit "holčička s nereálnými sny, které se nepovedlo splnit".... Je to takový...tíživý pocit, že? :( Napiš mi kdyžtak někdy, mail mam aktuální tady v komentu a dokonce jsem napsala i články o tomhle rozpoložení na svůj blog ;).

3 ZacharySep ZacharySep | E-mail | 31. prosince 2017 v 18:48 | Reagovat

Hello. And Bye.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.