I left my angel - 8. kapitola

15. června 2009 v 15:15 | lololka |  I left my Angel
Bellin pohled:

No tak vzpamatuj se! Zvedni se! Pohni se! Dělej něco! Uteč! Udělej cokoliv! Hlas se v mé hlavě rozkřičel do všech míst mého těla, ale tělo nereagovalo.

Byla jsem uvězněná jeho pohledem. Myslela jsem si, že si ho pamatuji do sebemenšího detailu, ale mýlila jsem se.Vypadal božsky. Ani to slovo ho nevystihovalo. Jeho vlasy, oči, rty, všechno bylo stejné a zároveň tak jiné. Sebrala jsem odvahu a pomalu se zvedla z vlhké země. Jediné co mě v tu chvíli napadlo byl útěk. Bála jsem se jeho reakce. Opustila jsem ho s nadějí, že ho ještě někdy spatřím a teď tu stál v celé své kráse. Chtěla jsem se mu vrhnout do náruče a žádat o opuštění. Musí mě nenávidět za to jak jsem mu ublížila. Ublížila jsem nám oběma. S jeho přítomností jsem zapomínala na to co se stalo.Byl jako droga. Vzpamatuj se Isabello! Seber se a běž nebo chceš aby mu Aro ublížil? Smutně jsem na Edwarda pohlédla.Stál tam stále jako socha. Jeho oči však byly jiné než které jsem si pamatovala. Tyhle byly plné bolesti a nechápavosti. Než jsem utekla naposled jsem k němu vzhlédla.
"Edwarde.." Zašeptala jsem tak tiše, že by to člověk ani nepostřehl. Věděla jsem, že on to uslyší. Běžela jsem upíří rychlostí až do svého pokoje.Co jsem to udělala?!Znova jsem utekla!Nechala ho opuštěného, bez vysvětlení. Tohle si nezasloužil. Je tak nádherný. Zavřela jsem oči uchovávala si v paměti jeho dokonalé rysy.

Edwardův pohled:

Chystal jsem se zakousnout do laně, ale vyrušila mě jiná vůně, která mě bičovala do nosu. Po dlouhé době jsem znova pocítil to pálení ve svém nitru. Zvedl jsem hlavu a zahlédl ji jak sedí v nepřirozené poloze na zemi. Kapuce se ji svezla z hlavy na záda a já mohl spatřit její tvář. To není možné!Zavřel jsem oči znova otevřel. Byla tam. Nehnutě mě propalovala zlatě karamelovýma očima. To nemůže být....Bella, ale postava, její pohled, vůně, vlasy..vše tomu napovídalo.Je tak krásná...ale proč? Co tu dělá? Stala se upírkou? Ne to ne...proto mě opustila? Protože jsem ji nechtěl proměnit?...Ach ta vůně. Tak sladká. Chtěl jsem se k ní přiblížit, přesvědčit se že je to skutečně ona, ale nedala mi šanci. Opatrně se zvedla ze země a věnovala mi poslední pohled plný strachu, bolesti a... lásky? Ne to je nemožné. Už mě nemiluje.
"Edwarde.."Její hlas byl pro mě jak hudba v rajské zahradě.Otočila se a nechala mě tam samotného. Píchlo mě u mrtvého srdce a já ucítil staré rány, které se opět otevřely.Nic jsem nechápal. Úplně jsem zapomněl na laň, kterou jsem ulovil a rozběhl se ke své rodině. Alice. Ta musí něco vědět...Proč má Bella? Proč zrovna Volterra? Už není tak křehká jako kdysi.Nemiluje tě tak se vzpamatuj!
Rozrazil jsem dveře od našeho pokoje, kde na mě čekala Alice.
"Prosím než na mě začneš křičet nech mě to vysvětlit." Hleděl jsem na ní poraženě. Má Bella je...zavrtěl jsem hlavou.
"Nemá s tím nic společného Edwarde. Za vším je Aro. Celou tu dobu."Aro? Co ten s tím má společného?
"Vzpomínáš když jste se střetli v našem domě? Tam se do Belly zamiloval. Nemohla jsem ho vidět přicházet, protože to bylo neplánované a potom..potom jsem byla slepá. Neviděla jsem nic ohledně Belly.Edwarde nechtěla nás opustit. Za žádnou cenu nechtěla opustit tebe."
"Opustila mě, protože jsem ji nechtěl přeměnit."
"Nebuď paranoidní! Dám ti důkaz."Před očima se mi mihla moje princezna, ale nebyla šťastná. Plakala a celé tělo se ji třáslo. Ležela schoulená u Alice v náručí plná zoufalství. Tohle nebyla Bella, kterou jsem znal. Z téhle Belly vyzařovala pouze bolest, strach a vztek. Neviděl jsem žádné štěstí v jejím obličeji. Tak se přeci nemohla cítit.To byl můj svět samoty. Ne její. Nemohla...nebo snad ano? V Aliciných myšlenkách jsem uslyšel její harmonický hlas. Ptala se na mě.... a potom Aro. Jak to mohl udělat naší rodině?Měl jsem sto chutí mu něco udělat. Donutil ji k tomu všemu. Deset let zbytečného trápení a obviňování.
"Edwarde musíme ji zachránit. Její budoucnost je nejistá. Mění rozhodnutí každou chvíli."
"Jak je možné, že ji vidíš?"
"Dovolila mi to."Nechápal jsem.
"Je štít!" vyjekla na mě jak kdyby to bylo nad slunce jasné. Nevěřícně jsem zamrkal.
"Celou dobu jsem ji neviděla, protože mi v tom bránila. Měla to nakázané od Ara."
"Přísahám, že ho zabiju!"
"Aro ji brzy potrestá za její nerozvážnost."
"Jestli se Belly jen dotkne!"zavrčel jsem.
"Dostaneme ji odsud, ale potřebujeme pomoc. Sami je neporazíme."
"Alice nevím jestli tvůj plán vyjde."
"Taky si nejsem jistá, ale musíme se o něco pokusit dřív než..."
"Dřív než co?"
"Dřív než Bella udělá velkou hloupost, která ji může zničit." Zavřel jsem oči. Trpěla stejně jako já. Tak moc mi chyběla. Stále jsem cítil její vůni. Chtěl jsem ji držet v náručí a ochránit před vším zlým. Před Arem.Byl jsem tak otupělý z novinek, že jsem si ani nevšiml Alice jak organizuje odchod některých z nás.Nejakčnější byl Emmett takže se dobrovolně přihlásil na záchranou misi.
Nakonec se rozhodlo, že se Emmett, Rosalie, Carlisle a Esme vydají pro pomoc. "Dávejte na sebe pozor. Edwarde vyřiď Belle, že nás to nesmírně mrzí. Odsoudili jsme ji neprávem."Esme posmutněla.
"Neboj Esme Bella vám nic nevyčítá."usmála se na ní Alice. S každým jsem se rozloučil a potom jsem se vydal na místo,kde jsem ji naposled spatřil.
Bellin pohled:
Doběhla jsem k sobě celá rozklepaná.
,,Nepamatuješ si nic z toho co jsem ti nakázal?!"Z rohu pokoje vyšla vysoká postava.Zatraceně!
,,O čem to mluvíš?"
,,Řekl jsem ti jasně žádné problémy a co se nestane? Narazíš na Edwarda Cullena!"zavrčel.
,,Neubližuj mu Aro. On..on mě nepoznal a-"
,,To se mýlíš. Už ví, že jsi tady a proto jsem se rozhodl,že se svatba uskuteční v termínu."Šokovaně jsem na něj "zírala".
,,Nevezmu si tě!"
,,Ale ano lásko. Vezmeš si mě pokud je nechceš vidět mrtví."
,,Budou bojovat."
,,Oh ano a jak se podle tebe dostanou přes celou gardu?"Na tohle jsem neznala odpověď. Věděla jsem, že Cullenovi nemají proti nim absolutní šanci. Zatnula jsem ruce v pěst.,,Nenávidím tě!"Neměla jsem psychickou sílu to na něj zakřičet. Jenom si odfrkl a přistoupil ke mě.
,,Brzy se s nimi setkáme. Řekneš jim, že je v životě nechceš vidět rozumíš?! Jestli se o něco pokusíš, jediný náznak, zlikviduju je a začnu tou malou upírkou Alicí.
,,Nech je být...já...já udělám vše co si mi řekl."zlomil se mi hlas. Pohladil mě po tváři a políbil mě. Odvrátila jsem od něj hlavu, ale to mu bylo jedno. Pokračoval v polibcích po mé šíji. To není pravda. Jak se to mohl dozvědět?Chtělo se mi plakat. Opět jsem ucítila tu bezmoc. Nikdy se z Volterry nedostanu. Cítila jsem jak se vrácený kousek naděje odtrhl.
,,Hloupoučká Isabello."Usmál se vítězně. Odstrčila jsem ho od sebe a utekla jsem na své místečko. Zhroutila jsem se na trávu a rozplakala se. Je mi to líto, ale jinak to nejde. Musíte existovat. Pro svět. Pro mě.
Jak se to Aro dozvěděl?Praštila jsem vší silou do země a pak mi to došlo. Ta tajemná upírka. Jak jsem mohla být tak pitomá a zapomenout na ní? Byla pod štítem stejně jako Cullenovi. Samozřejmě! Proto nás viděla. Zvedla jsem se do sedu a začala se soustředit.Pomalu jsem pozměňovala svůj štít.
,,Bello..."vydechl někdo za mnou. Trhla jsem sebou a otočila se za majitelem toho líbezného hlasu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.