I left my angel - 6. kapitola

15. června 2009 v 15:14 | lololka |  I left my Angel
Bellin pohled:

Dva dny uplynuly jako voda.Dnes přijedou Cullenovi.
Aro za mnou přišel a zakázal mi vycházet ze svého pokoje.
,,A co lov? Potřebuju se nějak živit."

,,Máme spoustu potravy. Stačí jen říct."Usmál se.
,,Nepřiblížim se k člověku. K tomu mě nedonutíš! Nechápu proč nemůžu nikam chodit!"
"Drahá nerozčiluj se. Stejně svůj drahocenný čas trávíš jen v tomto pokoji."
,, Nebudeš mi zakazovat co můžu a co ne."
,,Tak to se pleteš. Zakazovat ti to můžu a budu!Přestaň být tak protivná Isabello! Děláš jen samé problémy."
,,Potom nechápu proč jsem tady!"
,,Připomenu ti to! To že jsem změnil termín naší svatby neznamená, že se nevezmeme. Jen do toho přišli nějaké problémy, které se musí neodkladně vyřešit a jsi tady, protože tě miluji. Kdy to konečně pochopíš a přestaneš s divadlem že mě nechceš?"
,,Žádné divadlo nehraju!"Zasyčela jsem.
,,Jestli se nezačneš chovat tak jak máš věř mi, že si tě podám. Nezapomeň kde jsme minule skončili. Víš, že dotahuji své činny až dokonce." Z představy, že se mě opět dotýká mi bylo špatně. Po téhle stránce mi nikdo nemohl pomoc. Neměla jsem kam utéct. Byla jsem sama a tak to navždy zůstane, ale kdyby mi útěk vyšel neváhala bych. Po tom co jsem se dozvěděla o příjezdu Cullenů jsem měla plán, který spočíval v záchraně jich a mě samotné, ale ze všeho nejdřív musím mluvit s Alicí jinak mě zavrhnou. Nedivila bych se. Odpustí mi? A co můj Edward? Vyslechne mě?
Uvažovala jsem jak na mě budou reagovat. Vlastně mi záleželo jen na jednom názoru, který pro mě bude rozhodující. Klidně bych se před ním plazila jen proto,aby mi odpustil. To jediné po něm budu žádat pokud se střetneme. Pak odejdu když si to bude přát.
Ovál mě Arův dech. Škubla jsem sebou a dostala se na druhou stranu pokoje. Hlasitě se zasmál.
,,Uvidíme se později." Po jeho odchodu jsem přistoupila k nočnímu stolku a vytáhla tužku a papír. Teď zbývalo jediné. Povolit a poopravit svůj štít.Pokud zaměřím štít na určité "lidi" mělo by to vyjít. Pomalu jsem na papír napsala čas a místo.Doufám, že to bude fungovat.
Musela jsem se také soustředit na jiné myšlenky, protože jestli má Aro upírku se stejnou schopností jako má Alice je se mnou konec.
Lehla jsem si na postel a představovala si jaké to bude...

Edwardův pohled:

Jak Alice řekla tak se také stalo. Ráno jsme se všichni rozloučili s Tanyou. Chvíli jsem se tam zdržel, protože mi přišlo nezdvořilé jen tak ji opustit. Nejtěžší to bylo pro Tanyou. Tolik si zvykla na naši společnost takže o to víc nesla těžko náš odjezd. Hlavně můj. Stala se součástí rodiny. Několikrát jsem jí nabídl, aby jela s námi, ale nechtěla opustit svůj domov.
,,Vážně jsi rozhodnutá zůstat tady?" Víš, že jsi u nás vítána kdykoliv."
,,Vím a děkuji. Budu o tom uvažovat. Nerada bych o vás přišla. Třeba neuplyne ani pár týdnů a zasteskne se mi. V tom momentě budu u vás dřív než to Alice uvidí." Usmáli jsme se na sebe a objali.
,,Budeš mi chybět Edwarde. Slib mi, že na mně nezapomeneš a brzy mě navštívíš."
,,Slibuji a nezapomenu. Jsem ti za tolik věcí vděčný. Jsem tvým velkým dlužníkem takže když budeš cokoliv potřebovat víš kde nás najít."
,,Zavoláme si?"
,,Jistě. Uvidíš, že se brzy setkáme." Vykouzlil jsem slabý úsměv.
,,Sbohem má nejlepší přítelkyně."
,,Sbohem."

***
,,Alice už mi řekneš proč jedeme zrovna tam?"
,,Budou slavnosti a Carlisle chce vidět staré přátele."Zavrtěl jsem hlavou a na nic víc se neptal.
Po dvou necelých dnech jsme dorazili do Volterry. Ubytovali jsme se v malém penzionu.
,,Proč jsme nešli rovnou k Volturiovým?"zeptala se podrážděně Rosalie.
,,Nechceme riskovat, že si tam jednoho z nás nechají zlatíčko. Víš jak je Aro nepředvídatelný."Esme se posadila na pohovku k Rose a mateřsky ji pohladila po zádech.
Pozoroval jsem každého člena z naší rodiny a přemýšlel co bude dál po Volteře.
Pojedeme zpět do Forks nebo se přestěhujeme jinam?
,,Lásko?Co..co vidíš??"Obrátil jsem se za Jasperovým hlasem a uviděl jak zatřásl jemně s Alicí. V její myšlence jsem zahlédl hustý les a ještě něco nebo spíš někoho. Měl na sobě dlouhý plášť s kapucou na hlavě takže mu do tváře nebylo vidět.
V tom okamžiku kdy si kapucu chtěl sundat vize zmizela. Alice zuřivě zamrkala a uvolnila se.
,,Nic důležitého."Pousmála se na svého prince a věnovala mu zamilovaný pohled. Viděl jsem jak po mně Alice střelila pohledem a pak se odvrátila. Její mysl byla zmatená a z toho jsem byl zmatený já, protože tohle se ji nestávalo. Měla mysl perfektně uspořádanou a teď?
Pokaždé o vizích přemýšlela ale nyní jako by zapomněla. Musím se na to Alice zeptat.
Esme s Carlislem odešli do pokoje a po chvilce je následovali i sourozenci. V obývacím pokoji jsem zbyl sám. Neúmyslně jsem se začal potápět do vzpomínek.Do reality mě vrátilo tiché zachrastění.Upřel jsem pohled na moji drobnou sestřičku, která si právě něco zastrkávala do kapsy.
,,Ty někam jdeš? Bez Jaspera?"Rozhlídnul jsem se a pozvedl obočí.
,,Jasper hraje s Emmettem páku a já si potřebuju zařídit jednu věc. Brzy nashle."Usmála se a tiše vyběhla ze dveří. Zvedl jsem se a šel za bratry.

Bellin pohled:

Celou věčnost jsem čekala na tento okamžik. Pro mě to věčnost byla. Přehodila jsem přes sebe plášť, nasadila kapucu ze které mi vykukovala pár drobných pramínků. Vydala jsem se z pokoje a zamířila do lesa. Hlavou mi poletovaly otázky na které jsem potřebovala znát odpověď. Došla jsem na místo, které jsem kdysi objevila když jsem "omylem" zabloudila. Snad to najde..co když nepřijde? Nenávidí mě stejně jako Edward?..Ovšem že ano. Nic jiného si nezasloužím.
Posadila jsem se na kámen a zahleděla se do dálky. Vyrušil mě až slabý vánek ze severu, který sílil a sílil. Natočila jsem se tím směrem a potom ji spatřila. Vypadala úchvatně jako každý člen z její rodiny, ale teď jsem ji mohla vidět lépe.Všimla jsem si všech detailů co na ní spočívaly.
Zastavila se dva metry přede mnou. Prohlížela jsem si ji zatím co po její tváři přeběhl smutný úsměv. Nebyla jsem schopna slova.
,,Bello?" Trhla jsem sebou. Nikdo mě tady tak neoslovil od mého příchodu. Bylo to samé Isabello sem, Isabello tam.
,,Bello řekni něco. Neboj se neublížím ti. Viděla jsem tvůj vzkaz." Pomalu se ke mně přibližovala. Chtěla jsem se na Alicii vrhnout a obejmout ji, ale něco mi to zakazovalo. Neodvážila jsem se. Hrnula se na mě vlna pocitů a emocí.
,,Je mi to tak líto Bells." Natáhla ke mně ruku a smutně mě pozorovala.
,,Alice..."zašeptala jsem.Neunesla jsem to. Zhroutila jsem se k zemi a začla plakat. Ucítila jsem jak mě objala.
,,Ššššš...mrzí mě, že jsem tomu nezabránila. Oba jste si museli tolik vytrpět.Změní se to setřičko! Zachráníme tě!"
,,Ach Alice!"objala jsem ji tak silně, že pokud by byla člověk, rozdrtila bych ji. Kolébala mě a utěšovala. Po někola hodinách jsem se uklidnila a konečně jsem byla schopna mluvit.
,,Jak...jak si zjistila, že jsem tady? štít jsem uvolnila až-"
,,Ty jsi štít? Vážně? To je úžasné. Jak? Měla jsem vizi. Z ničeho nic přišla a opět odešla. Byl to krátký záblesk,ale Bello..jak si nám to mohla udělat? Proč jsi nám nic neřekla? a proč jsem nic neviděla? Co sis myslela? Pomyslela jsi vůbec na to co to udělá s Edwardem? Vzalo nás to všechny. Nikdo netuší, že za vším je Aro. Tak moc si mi chyběla. Uveřila jsem tomu. Myslela jsem, že už nás nikdy nechceš vidět. Edward si to dává stále za vinu. Myslí si, že jsi odešla kvůli tomu jak tě ohrožoval na životě. Několikrát jsem se mu snažila říct, že to tak není, ale znáš ho. V tomhle mi nevěří. Všichni byli nešťastní z tvého odchodu a potom co od nás odešel i on, bylo to nesnesitelné."
,,Odešel?" Není s nimi.Zdrceně jsem se podívala jinam.
,,Ano...věděli jsme kde se nachází a jak mu je. Bylo to strašné období, ale jak se říká čas rány zahojí..jemu se rány nikdy nezahojily, ale alespoň se zmírnily. Dokázal se znova vzchopit a začal žít. Díky Tanye se vrátil zpět k nám."
,,Kdo..kdo je Tanya?"vykoktla jsem ze sebe. Tak jen přeci si někoho našel.
,,Rodinná přítelkyně."
,,Takže...spolu..oni..oni dva-"Nedokázala jsem ze sebe vypravit jednu srozumitelnou větu. Pocítila jsem v sobě něco nového a nečekaného.Nával nového citu.Ucítila jsem žárlivost.
,,Bello neblázni! Edward je zamilovaný do tebe. Tanya je jen kamarádka."Oddychla jsem si. Nevím jak bych se zachovala kdyby opravdu někoho měl.
,,A kde je teď..on?"
,,Je tu s námi."pousmála se.,,Až se tohle dozví...roztrhne Ara na kusy."
,,Ne! To nesmí! Musíš ho od Ara držet co nejdál jinak mu ublíží.To bych už nepřežila.
,,Neboj se."pohladila mě po zádech.,,Já to stejně nechápu.Tolik let si to vydržela. Všichni jsme si mysleli jak žiješ poklidným LIDSKÝM životem a máš kupu dětí. Kdy tě proměnili Bello?Proč ti to udělali?Řekni mi všechno."
,,Nikdy jsem neměla v plánu zůstat člověkem na vždy,ale nenapadlo mě, že se to stane takovým způsobem. Nechci mluvit o své přeměně."Soucitně kývla a tak jsem pokračovala.
,,Stejně by ste ničemu z toho nezabránili. Aro mě chtěl už od začátku co mě poprvé uviděl u vás doma.Musela jsem vás opustit, protože mi vyhrožoval vaší smrtí a to jsem nemohla dovolit. Snažila jsem se utéct ale to mi nevyšlo. Slíbila jsem si, že se mu nikdy nepoddám jenže se to každou chvílí blíží ...mám strach."
,,Co se blíží?"
,,Svatba."zašeptala jsem.
,,Proto jsem viděla tu oslavu?byla to svatební.No jasně!Měla jsem to tušit!Mě to myslí tak pomalu!"zamračila se a postěžovala si.
,,Není to tvoje chyba Alice."
,,Nedovolíme to Bello.To ti slibuju. Za Ara Volturiho se neprovdáš."Nechtěla jsem na to myslet tak jsem změnila téma.Plácla jsem to první co mě napadlo.
,,Jak je na tom...Edward?ale upřímně..nešetři mě."
,,Lépe..nebo alespoň tváří se tak, ale když si odešla bylo to hrozné. Nikdy jsem neviděla zdrcenějšího upíra. Zlomil ho tvůj odchod." Zavřela jsem oči.
,,Nikdy jsem mu nechtěla ublížit."
,,Já vím."
,,Nenávidí mě."
,,To si myslíš?"
,,A ne snad?"
,,Bello tebe nejde nenávidět. Zlomila jsi mu srdce, ale za to jsi nemohla."
,,Dík Alice, že si mi to připomněla."
,,Promiň."
,,To nic. Máš pravdu."zavrtěla jsem hlavou.
,,Promluvte si."
,,To je moc nebezpečné. nebudu ho ohrožovat!"
,,Nechceš ho vidět?"
,,Alice!"řekla jsem zoufale.,,Nic jiného si nepřeju víc, ale-"
,,Bello nech to na mě jo? Postarám se o to."Nic jsem nenamítala.
,,Dobře."
,,Teď bys měla jít. Brzy tě budou shánět. Nezapomeň nechat uvolňený štít."
,,Neboj se."Společně jsme se zvedly a objaly.
,,Děkuju za to, že jsi přišla za všechno co pro mě děláš. Děkuju že se na mě nezlobíš."
,,Zlobila jsem se, ale neprávem.Také se omlouvám."
,,Prosím..za nic se neomlouvej."
,,Setkáme se brzy. Měj se sestřičko.
,,Mám tě rada."
,,Já vím. Já tebe taky."Po dlouhé době jsem se upřímně usmála.Pozorovala jsem Alici dokud nezmizela a vydala se do vlastního vězení.Tentokrát jsem se těšila na další dny. Na dny kde budu s Cullenovi,kde budu s mým andělem,s mou spřízněnou duší.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.