I left my angel - 5. kapitola

15. června 2009 v 15:13 | lololka |  I left my Angel
Jen připomínám, že myšlenky jsou psané kurzívou:)
z Edwardova pohledu:

Byla to neviditelná facka, která mě probrala. Nevědomky jsem od ní uskočil o tři metry dál a zavrčel. Vylekaně na mě pohlédla.

,,Promiň...musela jsem to aspoň zkusit...byla to blbost."Sklopila zrak.Přistoupil jsem k ní blíž.
,,Ne..ne.. to já se omlouvám. Stejně si za to můžu sám. Nejsem připravený...stále mám v srdci Bellu, i přestože to bolí miluju ji a vím, že ji milovat budu dokud budu chodit po téhle zemi." Ranilo ji to, ale chtěl jsem, aby znala pravdu.
"Jsi má nejlepší přítelkyně Tanyo. Bez tebe bych to nezvládl. Byla jsi semnou a já si toho vážím. Nikdy nezapomenu jak si mi pomohla, ale srdci neporučím. Pořád je vládkyně ona."
,,V pořádku. Chápu to, ale za zkoušku nic nedám ne?" Smutně se pousmála. Viděl jsem jak si to vyčítá.
,,Tanyo nic ti nevyčítám tak se prosím přestaň obviňovat."
,,Ach to zatracené čtení myšlenek! Říká ti něco soukromí?"Ušklíbla se. Už to byla zase ta stará Tanya.
"Měli bychom se vrátit."Zamručela a společně jsme se vrátili domů.
Došel jsem do svého pokoje, kde jsem si sedl k oknu a pozoroval jak slunce zalezlo za horizont. Ani né za minutu jsem uslyšel Aliciny myšlenky.
,,Jak mu to mám říct? Mám mu to vyklopit na rovinu?"Chvíli bylo ticho. Měla vizi.Následoval další tok myšlenek.
,,Ne to by zešílel. Takže si budeme hrát. Aspoň nějaká akce. Chybí mi to." Zaklepala na dveře a bez pozvání vstoupila.
,,Alice co-"
,,Nesnaž se mi dobývat do hlavy stejně nic neuvidíš."Usmála se a sedla si naproti mě.
,,Edwarde...všichni se začínají nudit. Hlavně tvoji sourozenci a já. Je to otřesné a Carlisle s Esme budou brzy také znudění. Jsme tu už tak dlouho až je to nepohodlné."Vycenila na mě dokonale bílé špičáky.
,,Chce to něco podniknout. Měla jsem pár vizí jak se zabavit a nejlepší z nich je-"
,,Volterra? To myslíš vážně?" Jezdil jsem tam nerad a málokdy.
,,No tak prosííííííím. Ptala jsem se ostatních a nevadí jim to. Naopak jsou pro, aby se jelo..i Jasper souhlasil.
,,Alice Jasper by šel za tebou i do pekla."Vyplázla jazyk a usmála se.
,,Prosím prosím Edwarde. Uvidíš, že se tam nebudeš nudit. To ti můžu slíbit."
,,Co zase plánuješ?"
,,Nic."
,,Aha a proč ti nevěřím?" Pokrčila rameny.
,,Nebuď takový pesimista."Poraženě jsem zavrtěl hlavou.
,,Dělám to jen kvůli ostatním."Nechtěl jsem jim znova ublížit svou nepřítomností. Alice nadšeně zajásala.
,,Sbal se zítra vyrážíme."Těmito slovy se rozloučila a odešla za ostatními říct jim tu novinu. Zapomněl jsem se zeptat proč zrovna Volterra, ale by mi to vlastně jedno jako skoro všechno. Ponořil jsem se do světa snění.

Bellin pohled- I upíři mají choutky

Už jen týden do svatby. Nechtěla jsem si to představovat.Jdu celá v bílém po červeném koberci v sále plném upírů a všichni sledují každý můj krok. Dobrá to nebylo to nejhorší, nejhorší na tom bylo, že u oltáře na mě bude čekat Aro. Nenáviděla jsem ho z celého srdce. Zničil mě. Pohřbil starou usměvavou Bellu a vytvořil uzavřenou Isabellu, která se za dobu své existence ani jednou upřímně neusmála. Vytvořil tu, která nenávidí sama sebe.
Představovala jsem si tam místo něho mou lásku Edwarda. Jaké by to bylo kdyby jsme žili spolu? Určitě dokonalé. Věřím tomu. Kéž by tu teď byl. Tak moc jsem po něm toužila, po jeho přítomnosti,doteku.
Měla jsem nápad jak se zbavit Ara. Buď uteču a včas varuji Cullenovi a pak od nich odejdu nebo Ara zabiju hned po svatbě. Druhá možnost se mi zamlouvala víc. Pomstila bych se za všechno co mi udělal. Uvažovala jsem i nad první možností. Jméno mého anděla mi křičelo v hlavě každý den. Viděla bych ho alespoň na chviličku. To by mi stačilo na omluvu a odpuštění.
Otázka je jestli by chtěl vidět on mě. Pochybuju. Za to co jsem mu udělala, mě určitě nenávidí.
,,Přestaň na to myslet!"okřikla jsem se a vydala se pryč ze své komnaty.
Cestou mě zarazily cizí ruce.
,,Ale ale kam se chystáme?"
,,Pusť mě Aro!" Neudělal to. Místo toho mě zatáhl do svého pokoje. Odstrčila jsem ho od sebe, ale to mi nepomohlo. Znova mě uvěznil v náručí. Nyní víc pevněji. Zmocnila se mě panika. Ano, byla jsem upír, ale lidské pocity nikdy nezmizely.
,,Isabello proč se bráníš? Za pár dní stejně budeš jen moje."Políbil mě na krk.
,,Nikdy tvoje nebudu! Ani teď ani po svatbě!"Snažila jsem se vykroutit, ale blokoval všechny moje pohyby. Aro se zlomyslně usmál.
,,Co by si myslel Edward kdyby se u něj nebo u Cullenů objevila volterská garda?"pozvedl obočí a uvažoval nahlas. Něco mě zarazilo. U Edwarda nebo Cullenových?NEBO? Znamená to, že není s nimi? Je v pořádku?
,,Alice to uvidí včas!"Zavrčela jsem a on se rozesmál.
,,Ach miláčku..ty jsi tak hloupá a naivní. Kdyby to viděla nemyslíš, že by také viděla co je s tebou? Už dávno by si pro tebe přišli."Měl pravdu a já to věděla.
,,Neublížíš jim."zašeptala jsem.
,,Ne pokud budeš dělat to co máš a nebudeš vyvádět jako nyní." Usmál se a pohladil mě. Zavřela jsem oči, přestala se vzpírat a čekala na nejhorší. Cítila jsem jeho chladné rty na svém těle.
Naštěstí mě zachránilo tiché zaklepání na dveře. Aro zavrčel na popud, ale klepání zesílilo. Odtrhl se od mého strnulého těla a zuřivě otevřel dveře. Stál tam Demetri.
,,Máme problém pane."
,,Nemůže to počkat?"Demetri nechápavě hleděl na Ara a potom spatřil mě jak se krčim v rohu. Naklonil se k němu blíž. Nechtěl, abych to slyšela. Pro jeho smůlu jsem měla sluch dokonalý.
,,Týká se to Cullenů."Aro se podíval mým směrem a měřil si mě zlostným pohledem. Abych ho přesvědčila, že jsem nic neslyšela, dívala jsem se otupěle dozemě.
,,Dokončíme to jindy." Hlesl a zabouchl za sebou dveře. Narovnala jsem se a utekla do svého pokoje.Cullenovi? Jsou tady? A co můj anděl? Je s nimi? Zasténala jsem. Co když jim teď Aro skutečně ublíží?Ne! To nedovolím.
Přemýšlela jsem hodně dlouho než jsem se uklidnila. To co se málem odehrálo v jeho pokoji se přeci upírům nestává. Nikdy jsem neslyšela o znásilněném upírovi. Carlisle měl Ara za přítele. Kdyby věděl jak moc se spletl.
Aro byl nejkrutější bestie, kterou jsem znala. Neměl žádné slitování. Tolik jsem mu chtěla ublížit. Zabít ho, ale poštvat proti sobě celou Volterru nebyl moc dobrý nápad.
Potřebuju vědět co se děje.
Potichu jsem se vyplížila z pokoje a doběhla před sál, kam mě Aro nikdy nepustil. Napnula jsem všechny smysly a zaposlouchala se do vzdáleného rozhovoru. Dva hlasy jsem poznala okamžitě, ale třetí jsem nikdy neslyšela. Byl to krásný ženský hlas. Slyšet ho člověk, omdléval by při první větě.
,,Nesmíme dovolit, aby se k ní přiblížili. Jinak vypukne boj."
,,Jsme dost silní.Porazíme je!"řekl pevným hlasem Demetri.
,,V budoucnosti to tak nevypadá. Nevidím přesně co se stane,protože není rozhodnuto. Několik věcí se mi mlží." O čem to sakra mluví? V budoucnosti? Má snad ta žena stejný dar jako Alice?
,,Kdy se zde objeví?"zeptal se Aro. Slyšela jsem v jeho hlase mírné napětí.
,,Za necelé dva dny."
,,Všichni?"
,,Ano."
,,To nám tu scházelo. Jak dlouho se chtějí zdržet?"
,,Několik dní."
,,Ovlivní to svatbu?"
,,Pokud si budete chtít vzít Isabellu ve stanoveném dni tak ano."Aro zavrčel.
,,Nemám rád, když musím měnit své plány...ale budiš. Svatbu odložíme a ji schováme dokud neodejdou.
,,To se zdá být rozumné."odvětila žena.Víc jsem neslyšela. Zmizela jsem dřív, než si mě stačili všimnout.
Přijedou.Opravdu přijedou.Dva necelé dny. Ta žena říkala, že můžou ovlivnit svatbu? Znamená to, že by jí pokazili? Vyvolali by boj? Dokázali by je Cullenovi porazit? Bojovali by za mě? Myšlenky se mi rozběhly do tisíce směrů a v hlavě se mi pomalu rýsoval plán, který mě vysvobodí nebo zavrhne do záhuby.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.