I left my angel - 4. kapitola

15. června 2009 v 15:10 | lololka |  I left my Angel
Edwardův pohled:
Cítil jsem jak se mi svět rozpadl na malé střípky, které už nepůjdou nikdy slepit. Opustila mě a já jsem se s tím musel smířit.Několik let trvalo než jsem se trochu vzchopil.

Tenkrát jsem opustil rodinu. Nechtěl jsem, aby trpěli se mnou. Odešel jsem do Denali, kde jsem přežíval u Tanyi. Byla to právě ona kdo mi pomohl. Ze začátku jsem s ní nemluvil a uzavíral se do pokoje, kde bylo moje útočiště.Tanya hodiny stála u dveří a rozmlouvala mi, abych vylezl.Vůbec ji nevadilo, že ztrácela čas. I když pro ni stejně nic neznamenal. Nevěděla co se mi stalo, ale nevzdávala to. Pokoj jsem opouštěl jen tehdy, když jsem musel jít na lov.
Jednou ji však došla trpělivost a vyrazila dveře od mého pokoje.
"Tak a dost Edwarde! Sice nevím co se ti stalo..mimochodem se to brzy dozvím ..ale to tvoje nic nedělání mi leze na nervy. Sedm zatracených let tu sedíš a utápíš se v samotě. Chci ti pomoc." Stála přede mnou ruce v bok a poklepávala nohou. Díval jsem se z okna a poslouchal její myšlenky, které mě pronásledovaly každý den.
"Chci být sám Tanyo."Nereagovala na to. Místo toho si ke mě přisedla a chytla za ruku.Dlouho jsem nepocítil něčí dotek. Podíval jsem se na naše ruce a zvedl k ní hlavu.
"Nevím co tě tak skolilo Edwarde, ale něco ti povím. Dříve s tebou byla větší sranda a do toho když se přidal i tvůj bratr Emmett...smála jsem se od rána do rána."Pousmála se nad svými vzpomínkami a po chvilce se opět zaměřila na mě.
"Co se s tebou stalo? Kdo ti tak moc ublížil?..Přeju si, aby ses vrátil zpět. Tvá rodina tě potřebuje i když si to jistě nemyslíš. Denně mi Esme volá a ptá se na tebe. Víš jaké to je poslouchat jak pláče?"škubl jsem sebou.To jsem nechtěl.
"Stále si dělá naděje jestli se něco nezměnilo tak prosím...vzchop se...žij..žij pro rodinu..pro to co přijde."Píchlo mě u zlomeného srdce.Tu samou větu kdysi vyslovila má Bella.Tak moc jsem ji chtěl zpět, ale věděl jsem, že už to nebude nikdy možné. Zavřel jsem oči. Přeci jsem ji to tenkrát slíbil.Dodržím to!Zkusím to.Otevřel jsem oči s velkým odhodláním.
Tanya si všimla té změny a pokračovala rychle nejspíš proto, abych si to nerozmyslel.
"Chci jim říct, že jsi se vrátil, že mají zpět milovaného syna."stiskla mi ruku.Jemně jsem ji stisk oplatil a kývl jsem.Vykulila na mě oči.
"Opravdu?Um nečekala jsem, že to zabere, protože jsem opravdu špatná -"
"Děkuju"přerušil jsem ji.
"Neděkuj. Jsem ráda jestli jsem ti pomohla."kývl jsem.Nevěděla jak mi tou větou pomohla. Chtěl jsem žít kvůli rodině...a budoucnosti.Chvíli se mezi námi rozlehlo absolutní ticho, které Tanya přerušila. Čekal jsem na to.
"Edwarde povíš mi co se stalo? Vím, není to moje věc, ale štve mě, že jako jediná zase nic nevím. Tvá rodina mi nikdy nic neřekla a ty taky ne a když už jsme u toho.."hlas se jí ztišil.
Sklopil jsem hlavu. Nevěděl jsem, jestli jsem už připravený o tom mluvit.Pořád to bolelo.
"Myslela jsem, že jsme přátelé."
"Jsme přátelé."Podíval jsem se na ni a viděl obličej plný starostí.
"Omlouvám se."
"Já nechci omluvu, chci vysvětlení, příčinnu."Dlouho jsem mlčel. Uleví se mi, když jí to řeknu? Ne nejspíš ne, ale potřebuju někoho kdo mě vyslechne.
Tanye jsem vše vylíčil. Vynechal jsem pár podrobností, které nemusela slyšet a sledoval její výraz. Byla fascinovaná mým příběhem na tolik, že na mě "zírala" s otevřenou pusou. Slyšel jsem v myšlenkách jak Belle nadává,proklíná ji.Trochu jsem se zamračil.
"Nesuď ji prosím. Chtěla jen lidský život. Nedivím se, že se mnou nevydržela. Neustále jsem ji ohrožoval na životě."
"Přestaň ji bránit! Tohle sis nezasloužil. Bylo to od ní tak sobecké a ...vím, že ji mít ráda nikdy nebudu za to jak ti nesmírně ublížila.Lidé jsou bestie... Mrzí mě to."Mírně se pousmála a přesměrovala své myšlenky na jiné věci.
"Já vím."odpověděl jsem na její nevyřčenou myšlenku.
"Můžeme začít lovem. Máš úplně tmavé kruhy pod očima. Co na to řekne tvá rodina až tě uvidí?Budou si myslet, že jsem tě tu týrala."Zamyslel jsem a kývl.Měla pravdu.Dlouho jsem nebyl na lovu. Pomalu jsme se zvedli a vydali na náš první společný lov.
Když jsme se vrátili čekalo nás překvapení. Na verandě stála celá rodina. Alice mi okamžitě skočila do náruče a smála se sopránově melodickým hlasem.
"Paličáku umanutej."Rozcuchala mi vlasy a potom mě pustila, abych se mohl přivítat s ostatními. Slyšel jsem všechny jejich myšlenky. Nechtěl jsem si to připustit, ale vážně mi to chybělo, protože to ticho začínalo být nesnesitelné.
Jasper:"Rád tě vidím."
Alice:"Trvalo ti to!"
Rosalie:"Ježiši ty vypadáš."
Emmett:"Konečně! Půjdeme společně na grizzlyho a pumy. Málem jsem se unudil k smrti."
Esme:"Vypadá smutně, ale hlavně že je v pořádku."omluvně jsem se na ni usmál.
Jediný Carlisle promluvil nahlas.
"Vítej zpátky synu. Chyběls nám."
"I vy mě...Chtěl bych se vám omluvit. Nebylo správné vás opustit."Esme mě chytla za ruku.
"Chápeme tě Edwarde a nic ti nevyčítáme."
Celé dny jsme strávili společně. Viděl jsem jak trpěli od mého odchodu. Hlavně Esme.Opravdu mě to mrzelo.Trochu mě zaráželo, že vůbec nemyslí na Bellu, ale byl jsem rád. Hodně mi to usnadňovali.
***
V Denali jsem strávil už 10 let. S Tanyou jsme se stali nejlepšími přáteli a trávili jsme spolu každou chvíli. Dokázal jsem si sní celé hodiny povídat bez nějaké přestávky. Rodina z nás byla nadšená. Občas jsem v jejich mysli zaslechl jaký by z nás byl úžasný pár, ale to jsem odmítal.
Snažil jsem se nemyslet na Bellu a když jsem byl s Tanyou částečně se mi to dařilo.
Věděl jsem, že má láska k ní zdaleka nepovolila ani o milimetr. Chtěl jsem zapomenout na tu bolest, která mě spalovala, ale moje srdce se bránilo. Je těžké bojovat proti sobě.
Teď si určitě žije šťastným životem.Má manžela a stejně krásné děti jako je ona.
Jednou mě však zvědavost dohonila .Přišel jsem za Alicí, která už věděla co po ní budu požadovat.Její odpověď mě hodně překvapila.
"Edwarde je mi líto, ale nic nevidím. Od....od té doby co jste byli naposled spolu v lese jsem ji nezahlédla ani jednou. Nechápu to. Byla jsem na ni vyladěná ale prostě mi zmizela."
Zmocnila se mě panika.
"Co když...co když je-"Nemohl jsem to vyslovit.Hlas se mi zadrhl. Alice to udělala za mě.
"Mrtvá? Ne to si nemyslím to bych určitě viděla.."
"Jsi si jistá?"
"Zpochybňuješ moje vize?"
"Ne.. já jen je to divný."
"Několikrát jsem se zkoušela zaměřit na ní, ale něco jako by mě rušilo. Nedostanu se přes to. Je mi líto, že ti nemůžu pomoc."smutně se na mě podívala.
"Netrap se Alice. Možná je to tak lepší."
To bylo naposled co jsme se o Belle bavili. Mohl jsem jenom doufat, že je v pořádku a žije poklidným přirozeným životem tak jak si vždycky přála.Zavrtěl jsem hlavou a zaměřil jsem se na myšlenky ostatních.
"Je tu nuda. Už mě tu nikdo nebere za hvězdu a místní kadeřnictví je katastrofa!"-Rosalie. Vůbec se nezměnila.
Emmett si jako obvykle představoval co budou s Rose večer dělat. Znechuceně jsem zasyčel a odešel na zahradu, kde Tanya upravovala už tak perfektní zahradu.
"Kéž by se o mě zajímal a přestal myslet na Isabellu."škubl jsem sebou když na ni pomyslela. Zastavil jsem se kousek od ní a poslouchal.
"Nebyla bych špatná. Dala bych mu vše co mu ona nedala a ani nemohla. Nikdy bych ho neopustila tak jako to udělala ona. Ještě ho přesvědčit, že se pro něj hodím víc než ona a-" náhle se otočila a ztuhla.
"Jak dlouho tu stojíš?"zamračila se.Sakra! Slyšel to? Do háje!
"Já...chvíli promiň. Nechtěl jsem tě vyrušit raději půjdu."Byl jsem na odchodu, když se její ruka zahákla do mé.
"Půjdu s tebou."hlesla. Celou dobu si v hlavě přeříkávala všechny státy světa. Znepokojovalo mě to, ale nedal jsem na sobě nic znát. Zastavili jsme se na okraji lesa, kde byl krásný výhled na západ slunce.
"Promluvíme si."neptala se jen to konstatovala , tak jsem přikývl a poslouchal ji.
"Víš na co jsem před chvíli myslela...to jsi neměl slyšet."Zdá se mi to nebo je nervózní?
"Nemyslela jsem to tak jen mě to napadlo a....a-"
"A co Tanyo?"
"Já... miluju tě Edwarde! Milovala jsem tě už dřív, ale když jsi přijel a my se po čase spřátelili, ještě víc ten cit zesílil."Hleděl jsem dozemě a netušil co mám říct, abych ji neublížil.
"Dovol mi jednu věc."
"Tanyo myslím, že to není dobrý nápad."Ignorovala mě. Na malý moment jsem ucítil její rty na svých. Tohle byla chyba a já to věděl, ale nezabránil jsem tomu včas.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.