I left my angel - 2. kapitola

15. června 2009 v 15:09 | lololka |  I left my Angel
Vzpomínka=bolest
Bellin pohled:
Přesně jsem nechápala co po mě Aro chce. Jednou se objevil večer před naším domem, když byl Edward s bratry na lovu.

Volturivovi jsem znala z jejich vyprávění. Věděla jsem, že jsou něco jako královská rodina. Rozhodují o osudu upírů a nikdo jim do toho nesměl mluvit. Naštěstí Cullenovi s nimi byli za dobře takže jsme se nemuseli ničeho bát. Carlisle kdysi patřil do jejich rodiny a teď tam mám patřit i já. Mám se stát Arovo ženou. Deset let jsem odolávala. Dávala jsem mu jasně najevo, že Edward byl a je jediný kdo dobyl mé srdce. Aro však přišel na nový způsob jak mě obměkčit, protože mu už lezlo na nervy stálé odmítání. Vyhrožoval, že jim ublíží.Jeho bratři Marcus a Caius nechápali co na mě vidí a já osobně jsem to také nevěděla.
Tenkrát když si pro mě přišel, bylo to podruhé co jsem viděla jeho nebesky krásnou nestárnoucí tvář...i když na mého anděla nikdy neměl.
***
Poprvé jsme se setkali úplnou náhodou..Ta náhoda se mi stala osudnou.Bylo to v Cullenovic domě. Běželi jsme s Edwardem z naší louky(běžel on já se nesla na jeho zádech).Vyšplhal do obývacího pokoje, kde všichni seděli.
Uvědomil si pozdě,že je tam někdo navíc. Ztuhnul a potichu zavrčel. Pomalu jsem slezla z jeho zad a pohled mi zůstal viset na neznámém upírovi.Edward si mě přivinul pevně k sobě, takže jsem neměla možnost jakkoliv se pohnout.
,,Klid synu...Aro nás přijel ze zdvořilosti navštívit."odvětil v klidu Carlisle. Celá rodina upírala pohled na mě nebo na Ara. Přemýšlela jsem odkud jeho tvář znám. Vzpomněla jsem si. Patřil mezi ty tři na tom božském obraze,co měl Carlisle pověšený v pracovně.
,,Lidská dívka?"Podívala jsem se mu do tváře a střetla se s jeho rudýma očima. Nelíbilo se mi jak na mě zíral. Přitiskla jsem se víc k Edwardovi.
,,Tohle je proti našim pravidlům Carlisle!"
,,Já vím, ale Bella je jiná než ostatní dívky. Má víc zkušeností s nadpřirozeností než si myslíš můj příteli. My jsme pravidla neporušili.Dozvěděla se o nás to ano, ale ne od nás."Poslední čtyři slova zdůraznil.
,,Kdo to tedy byl?"Neustále mě pozoroval.
,,Do toho vám nic není."odsekla jsem.
Někdo za Arem zavrčel.Musela jsem se naklonit, abych ji viděla. Ta krása mi vyrazila dech, ale ty krvavé oči mi naháněly strach.
,,Klid Jane"řekl rozpustile.
,,Aro, příteli nechceme zde žádné potíže. Můžeme ti slíbit,že opravdu nic neprozradí."
,,Carlisle já ti věřím, ale je mi líto. Žádné vyjímky..možná-"utnul nevyřčené myšlenky. Edward sebou škubl a zavrčel.
,,Ne!"rozzlobeně si měřil Ara. Nevím co mě to napadlo, ale chtěla jsem, aby se uklidnil tak jsem ho jemně pohladila po studené tváři.Fungovalo to. Jeho zlaté oči se vpíjely do mých. Zhluboka se nadechl i když to nepotřeboval.
,,Bella nic neřekne!Není důvod proč by jsme-"
"To nemůžeš vědět. Je to člověk jako každý jiný ať chceš nebo ne. Pravidla musíme dodržovat."
,,Jaká pravidla?"zeptala jsem se, protože jsem nevěděla o čem mluví.
,,Sladká Isabello...jako svět lidí i upíří svět má svá pravidla a jedno z pravidel je, že se človek o nás nesmí nikdy dozvědět. Když už se tak stane, potom nezbývá nic jiného než-"
,,Tohle nikdy nedovolím!"zavrčel Edward.
,,Myslím že to nebude třeba"ozval se zvonivý hlas. V tom se Alice zvedla z Jasperovo klína a protančila se k Arovi.
,,Smím?"podala mu svou ruku, kterou později Aro jemně stiskl. Cítila jsem Edwarda jak je napjatý a sleduje vše s nimi v jejich myšlenkách.Po chvilce Aro otevřel oči.
,,No..tím se ovšem věci mění." Podíval se na mě a líbezně se usmál. Alice se opět posadila na Jaspera. Byla jsem nedočkavá. Tak co?co viděl?
Aro se postavil ,,Je čas jít.Rád jsem vás viděl drazí přátelé a tebe Isabello..jsem potěšen, že jsem tě mohl poznat. Snad se brzy setkáme a více si popovídáme."Pohlédl na Edwarda, který nepovolal stisk.
,,Sbohem Aro!"řekl ostrým hlasem. Proč taková nenávist? Co si myslel?
,,Jane?...jdeme drahoušku." Carlisle s Esme je šli vyprovodit ke dveřím. Edward konečně povolil stisk takže jsem se mohla pořádně nadechnout. Atmosféra v domě se změnila k lepšímu. I na Jasperovi bylo poznat jak se uvolnil.
,,Jak si mě mohl neslyšet zatraceně? Křičela jsem to na tebe kilometry daleko a to louka je jen párset metrů odsuď!"vřískala Alice.
,,Promiň měl jsem myšlenky jinde. Na chvíli jsem vypnul. Už se to nestane"řekl omluvně Edward.Chtěla jsem poslouchat jejich rozhovor, ale více jsem byla zaměstnaná vlastními myšlenkami. Co myslel tím, že se človek nesmí dozvědět o upířím světě?a co se stane když se to dozví? Co Alice viděla ve své vizi? Proč se tak rychle změnilo rozhodnutí Ara?
,,Bello jsi v pořádku?"Edwardův dech mě pohladil po tváři.
,,Jo jen jsem se trochu ztratila v myšlenkách."Pousmála jsem se a objala ho. Vzal mě do náruče a posadili jsme se na gauč, který byl kupodvu prázdný. Všichni se vytratili.
,,Mrzí mě to. Přidělávám ti samé problémy."povzdechl.
,,O čem to mluvíš? Vždyť se nic nestalo ne? Všechno je v pořádku Edwarde. Není to tvá chyba. Nemohl jsi vědět, že tu bude."
,,Ale ano mohl. Kdybych se víc soutředil tak by se nic takového nestalo."Propletla jsem nám prsty a změnila téma, protože jsem nesnášela Edwardovo sebeobviňování.
,,Co viděla Alice? Ara to zřejmě potěšilo."Dlouhou dobu mlčel.Musela jsem zvednout hlavu, abych na něj viděla. Tvářil se..Bolestně?
,,Edwarde.."
,,Víš jak mluvil o těch pravidlech?"Kývla jsem.
"Když se člověk o nás dozví...znamená to pro něj většinou smrt."
,,Smrt?"Srdce se mi rozbušilo na plné obrátky.
,,Uklidni se lásko.Nikdy bych nedovolil, aby ti někdo ublížil."Políbil mě na čelo.
,,Alice viděla jak...jak se staneš jednou z nás."Cože? Opravdu se mi splní můj největší sen? Být navždy s Edwardem?
,,Ach"zasmála jsem se. Na nic jiného jsem se nezmohla.
,,Řekneš mi ten vtip?" Nechápavě mě pozoroval.
,,Není dobrý." Zavrtěla jsem hlavou a pořád jsem zářila jak sluníčko.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.