Naomi - 2. kapitola

24. března 2008 v 3:23 | Karin |  Naomi
Tak jsem zase po dlouhé době přidala nějakou kapitolu. A to k Naomi, kterou bych chtěla co nejrychleji dotáhnout do konce, jelikož ten mám vymyšlený. =)
Tak příjemné počtení a komentíky, pls moc! =)

Naomi - Kapitola 2.
Naomi se usmála a vyšla po schodech nahoru, do svého pokoje. Posadila se na postel a zadívala se z okna, které měla nad ní. Venku se pomalu snášeli sněhové vločky na zem, ovšem než dopadly, rozpustili se. Naomi tohle neměla ráda, ráda si hrála ve sněhu se svou sestrou a vyváděla různé hlouposti. Naomina zelená očka se zakoukala na fotografii, která stála na nočním stolku. Byla na ní celá jejich rodina; maminka, s věčným úsměvem na tváři, tatínek s přísným pohledem, ale vždy laskavým srdcem. Držel Naominu mladší sestru Clare s roztomilým úsměvem a vedle ní stála Naomi, která mávala.
S pocitem největšího znechucení, si sedla k psacímu stolu a pustila se do domácích úkolů a do opisování sešitů, které ji holky půjčily, aby stíhala.
Po dlouhé hodině se ze zdola ozval dětský smích. Naomi na nic nečekala a ihned seběhla dolu do obýváku, kde stála malá holčička a v ruce držela nějaké papíry.
Vrhla se tátovi kolem krku a dala mu pusu na tvář.
"Tak co, Nomi, jak bylo ve škole?"zeptat se ji táta, když ji postavil zpátky na zem.
"Ani se neptej, tatí," povzdychla si. "Víš jak nemám to stěhování ráda."
"Já vím, broučku, ale nedá se nic dělat, vždyť víš," pousmál se na ni otec a přitiskl si ji k sobě. "Za chvíli přestoupíš na ten internát a bude všechno v pořádku."
"Jenže se mě bude stýskat," řekla smutně a nechala si od otce rozcuchat vlasy.
Naomina sestra se zatím mazlila s mamkou a ukazovala ji výkresy, které ve školce nakreslila. Naomi se radši rychle vypařila, aby zase nemusela nadšeně hovořit o Claiřiných výkresech. V pokojíčku si lehla na postel a zapnula si nahlas rádio, které zrovna hrálo jednu z jejich nejoblíbenějších písniček. Smutná a pomalá melodie plná zármutku se linula domem, ale nikdo ji tak nevnímal jako Naomi….
"… abychom se rozloučili s naší milovanou dcerou, sestrou…" kněz odříkával svůj proslov.
Naomi stála v koutku zahrady plné křížů a dívala se na lidi, jak posmrkávají… házejí kytice na rakev a nakonec jak ji pomalu spouští dolu… A k tomu hráli tuhle písničku. Měl ji ze všech nejraději a spolu s Naomi si ji pouštěli, když byli spolu. Sbližovala je ještě víc, Byl to její jediný opravdový kamarád, který se ji nebál, i když věděl, co je zač… Neodsuzoval ji za to… Kapela přestala hrát a odcházela pryč. U hrobu, který byl pokryt nespočtem květin a věnců stála už jen mladá žena s deštníkem přes rameno.
Naomi si stoupla vedle ní. Měli podobnou bolest… Zatímco Naomi ztratila nejlepšího přítele, ta žena ztratila svého jediného syna.
Mlčky tam stáli hodnou chvíli, dokud je nevyrušil příchod ženina manžela, který ji odvedl pryč. Naomi se tam necítila dobře, otočila se a pomalým krokem odešla…
"Naomi?" vykoukla ze dveří její maminka. Naomi si rychle setřela slzy a usmála se. "Nechceš jít na chvíli s Claire ven? Byla bych ti velmi vděčná," poprosila ji. Naomi jen přikývla s seběhla po schodech dolu, kde už čekala oblečená malá Claire.
Naomi přes sebe jen hodila kabát, vzala Claire za ruku a šla na procházku. Claire byla živá a tak ji neustále někam utíkala, když se dostala až docela blízko k domu, kde bydlel Severus, zastavily se, když uslyšely hrozný křik a zvuk tříštěného skla. Za nedlouho se ozvalo třísknutí dveří a vše utichlo. Claire se vyděšeně podívala na Naomi, která ji vzala do náruče a už se chystala, že odejdou, když v tom se z domu vynořila malá černá postava, která rychlým a hbitým krokem kráčela po cestě k nim.
Naomi rozeznala, že to bude asi Severus, tak poprosila Claire, jestli by nemohla už jít domu, že chce být venku chvíli sama. Claire se nejprve nechtělo, ale nakonec za malý úplatek odešla domu.
"Ahoj Severusi!" pozdravila ho vesele Naomi. Severus ji jen zpražil pohledem a dál se u ni nezastavoval. "Kam jdeš?" Naomi ho doběhla a nehodlala ho jen tak nechat odejít.
"Nevím!" odsekl a dál kráčel pryč. Naomi se ho pořád držela, takže za chvíli došli až na kraj lesa, který byl docela daleko od jejich domů.
"Nechceš se vrátit domu? Tady to není pro holky," upozornil ji Severus a čekal, než odejde. Ale k jeho překvapení se Naomi usmála a řekla:
"Nic se neboj, já to zvládnu!"
Severus si jen povzdychl a podržel ji větev, která zakrývala průchod křovím do nitra lesa. Naomi mu poděkovala úsměvem a pomalu vlezla dovnitř. Trochu očekávala, že ji tam nechá a sám půjde pryč, ale nakonec tam vlezl za ní.
"Je to tu pěkný," ohodnotila to Naomi a s rozpraženými rukama se několikrát otočila kolem své osy. Severus založil ruce na prsou a opřel se o jeden strom blízko potoka, který tudy protékal.
"Ujde to," řekl svůj názor. Naomi k němu s úsměvem přišla a podívala se na něj.
"Ujde jo?" řekla nevěřícně. "Severusi, rozhlídni se kolem sebe! Viděl jsi něco krásnějšího?" Zavřela oči a po zádech spadla do mokrého listí, které pokrývalo všechnu zem. Otevřela oči a zadívala se do korun stromů. Občas prolítl pták a občas i něco zapískalo. Podívala se na Severuse, který se na ni díval jako na blázna.
"Ale no tak," posadila se do tureckého sedu. "Nebuď takovej, pojď si sednout sem, ke mně," párkrát bouchla do země. Severus si ji změřil pohledem, ale potom si sedl na zem, kus od ní. Naomi protočila oči v sloup a přisunula se k němu.
"Severusi…?" začala po chvíli.
"Hm?" Jen ji přejel pohledem, jinak ji nevnímal.
"Víš, když jsem byla s Claire venku, tak jsem slyšela, jak se tam tvoji rodiče hádají….?"
"Do toho ti nic není!" Prudkým pohybem se zvedl ze země, ale to neměl dělat. Jak se opíral o ruku, tak mu v ní nehezky křuplo, ztratil rovnováhu a svezl se zpátky na zem.
Naomi k němu hned přiškočila a než stačil zareagovat, tak měla jeho ruku ve své a dívala se na ni. Byla překvapena, když uviděla, jak má sedřené klouby a rozdřené zápěstí.
Vyděšeně jen otevřela pusu a potom ji naprázdno sklapla. Severus jen seděl a ani nedutal, pozoroval ji a čekal, co udělá.
"Radši to neřeš," poradil ji a vstal, tentokrát si pomohl druhou rukou, která ten nápor vydržela.
"Ne!" řekla důrazně. Severus se otočil a čekal. "Nechceš na chvíli zajít k nám? Já… ošetřila bych ti to a nikdo by se nic nedozvěděl."
Bylo na něm vidět, jak úporně přemýšlí, ale nakonec přikývl. S Naomi přišel k jejich domu. Její rodiče byli naštěstí v obýváku, takže mohli v klidu projít až do jejího pokojíčku nikým nepozorování.
Severus si to tam prohlížel. Určitě to tam měla jinak zařízené, než on. Naomi mu pokynula, aby si sedl na postel a pro něco odběhla.
Severus se tedy posadil a vyhlédl z okna. Viděl akorát na jejich stíny obehnaný dům, který vyhlížel vážně hrůzostrašně. Bylo to jako zámek proti straši-boudě.
Naomi se vrátila s lékárničkou v ruce, sedla si k Severusovi, který si zatím vyhrnul rukáv. Naomi se v tom vážně vyznala, to musel uznat i on. Za chvíli měl ošetřenou i obvázanou ruku. Potom na dveře zaklepala její maminka a přinesla jim sušenky a čaj.
"Ahoj Severusi," pozdravila ho.
"Dobrý den, paní Greninová." řekl zaskočený Severus a pozoroval podnos.
"Přinesla jsem vám nějaké sušenky a čaj. Venku je chladno, určitě jste museli promrznout, tak se aspoň zahřejete." Položila tác na Naomi psací stůl a nechala je tam o samotě.
Naomi tác přesunula mezi ně na postel a vzala si hrnek čaje do rukou a napila se.
"Tak se nestyď, Severusi." Pobídla ho s úsměvem, když viděla, jak ji pozoruje. Severus se opatrně napil čaje, jako by se bál, že je v tom něco otráveného. Potom společně snědli sušenky a Naomi se ho ptala na jeho rodinu. Nejprve moc povídat nechtěl, ale potom asi na něj zapůsobili ty sušenky, takže se docela rozpovídal. Občas se zasekl, podíval se na Naomi a když se na něj povzbudivě pousmála, povídal dál.
Naomi nevěřila svým uším, že můžou být nějací rodičé tak necitliví a že dokáží ubližovat svému vlastnímu dítěti. Nechápala, proč se hádají každou chvíli - tohle od nich z rodiny neznala. Sice občas mají její rodiče hlasitější výměnu názorů, ale nehádají se a nic kolem sebe nerozbíjí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám povídka "Naomi"?

Jasně!
Ale jo...
Ani ne...
Hrůza!

Komentáře

1 SáRa-SBéčko SáRa-SBéčko | Web | 24. března 2008 v 8:24 | Reagovat

Já vím Karin...já jsem řekla že někteří...vím ty si byla mezi těmi koho můj blog opravdu zajímal,tak doufám že se nezlobíš..

2 papricka papricka | E-mail | Web | 24. března 2008 v 9:35 | Reagovat

Karin super kapitolka ... no já vím promě jsou super všecky mno ... :*D ... to by chtělo rychle pokračování...

3 Gabča Gabča | Web | 25. března 2008 v 21:17 | Reagovat

http://bugii.blog.cz/0803/sonb-2-kolo

Jsem tam jako Gabča díky

4 Kenedíček Kenedíček | Web | 29. března 2008 v 13:11 | Reagovat

Ahoj.. snažím se oživit můj blog a tak sem vyhlásila takovou menší soutěž o nej žblecht.... jukni tam a zapoj se ( A sorry za reklamu, ale memůžu nechat svůj blog zemřít )

5 verika verika | E-mail | Web | 30. března 2008 v 20:13 | Reagovat

super kapitokka mocmocmoc:):):)

6 Klér Klér | Web | 20. prosince 2008 v 19:03 | Reagovat

moc hezký, ale chtělo by to pokráčko, jako k ostatním povídkám:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.