Sen jménem Draco - pro Elly - část 2/2

23. září 2007 v 14:57 | Karin |  >>> Jednorázovky <<<
Tak a další část...

KAPITOLA TŘETÍ - MÁM TĚ MOC RÁD…
Zdál se jí prapodivný sen, běžela po ulici a do něčeho, nebo někoho narazila a když otevřela oči, probudila se ve světě kouzel, který byl odlišný od toho, co čítávala v knihách Harry Pottera. Nebyl tu žádný Potter, žádný Voldemort, ale Draco Malfoy tu byl. A byl tu lepší. Dalo se s ním otevřeně o všem mluvit a byl více přátelský.
Probudilo ji klepání na dveře.
"Brácha, jestli jsi to ty, tak vypadni! Říkala jsem ti, že mi máš nechávat spát!"
"Tady Draco, Elly." ozvalo se za dveřmi pobaveně.
"Eh, jo, to jsi ty." řekla Elly a začala se rychle vyhrabovat z postele. Takže to je skutečnost? Ono se mi to nezdálo? "Nečekala jsem tě tak brzy, ale počkej chvíli, hned budu hotova." křikla ještě, než zapadla do koupelny.
Po deseti minutách už otevírala dveře a spatřila Draca, jak se opírá o protější zeď a něco si pobrukuje.
"Už jsem." oznámila mu.
"Tak rychle?" zeptal se s ironií.
"No, přeci se toho tolik nestalo, ne?" protočila Elly oči v sloup. "Chtěla bych vidět tebe, na mým místě, kdyby tě někdo přepadl uprostřed noci."
"Ha!" uchechtl se. "No, podle mých hodin za chvíli začíná vyučování, tak bychom si měli chvátnout, jestli nechceme přijít pozdě a já tedy nechci." Společně zamířili chodbami a ž došli k veliké bráně, která vedla na školní pozemky.
"Teď máme hodinu Péče o kouzelné tvory s Nebelvírem, to je další kolej naší školy" vysvětlil.
"A to spolu vycházíte dobře, jo?" podivila se.
"A proč bychom neměli? To, že každý patří do jiné koleje, neznamená, že jsme rozdílný tábory."
"Aha, tak to jsem nevěděla." řekla na půl zklamaně, docela se těšila na ty nepřátelské tábory. Dvouhodinovku Péče strávili ve výběhu s hipogryfy, o kterých se měli pár týdnů učit. Nakonec profesor Hagrid vyzval Elly, aby se na jednom z nich proletěla.
"Ne, to nemůžu, co když spadnu?" řekla a couvala zpátky.
"Ale no tak, děvče, snad by ses nebála." usmál se na ni Hagrid a poplácal hipogryfa po hřbetě. Ale Elly couvala dál, až do někoho narazila, shodou okolností to byl Draco.
"No dobře, tak poletím, ale když se mnou poletí i Draco." řekla a chytla ho za rukáv hábitu.
"To není problém," doširoka se usmál profesor. "Draco může letět s tebou, že jo, Draco? Přeci se nebudeš bát jako tady slečinka."
"No…" zaváhal Draco, ale protože se nechtěl shodit, přikývl. "Tak dobře, poletím."
"Výborně, tak nasedat, děcka!" popohnal je. Pomohl jim vysednout na hřbet a pak už hipogryf vzletěl. Kroužili na jezerem a nad lesem.
"Je odsud nádherný výhled, co?" řekla Elly k Dracovi. "Jsem ráda, že jsem letěla."
Draco, který přivřenýma očima pozoroval slunce, které se pomalu vyhupuje nad zem, odpověděl: "Jo, to jo, odsud je fakt nádherný výhled. Ne nadarmo se říkává, že z hipogryfího hřbetu je svět nejkrásnější."
"To já to znám s koněm," řekla Elly. "Ale docela mi tu začíná být zima." postěžovala si.
Draco, který seděl za ní, ji obmotal ruce kolem trupu a víc se k ní přitisknul.
"Lepší?" zeptal se.
"Jo o dost!" přikývla Elly a opřela si hlavu o Dracovo rameno. Po několika kolečkách se pak hipogryf začal snášet dolu, do ohrady.
"To bylo úžasné!" řekla Elly nadšeně, když seskočila z hipogryfa. "Chtělo by si to ještě jednou zopakovat."
Další hodiny probíhali v pořádku. Elly zdálky sledovala, jak studenti kouzlí a jak vytahují divné rostlinky z květináčů a tak to šlo den, co den. Dny se pomalu měnili v týdny a týdne v měsíce. Draco se s Elly skamarádil tak, že spolu trávili každou volnou chvilku a i na famfrpálový tréninky chodila s ním. Draco byl kapitán Zmiozelského družstva a zároveň chytač a šlo mu to velice dobře a taky mělo po kom, jeho otec také hrával ve školním družstvu.
A tak uplynuly dva měsíce a dra týdny, na den přesně. Ten den se Elly měla s Dracem, který měl nějaké povinnosti v Londýně, setkat s Elly v Pamětní síni a pak ji vzít do Prasinek, jak se domluvili.
"Ahojky!" zamávala Elly na Draca, který právě přicházel a on ji zamával na zpět.¨
"Tak jsi připravena, můžeme vyrazit?" zeptal se Draco s úsměvem a když Elly přikývla, vyšli. Draco se předešlí den došel zeptat Brumbála, takže když dnes šli, měli to bez problémů.
V Prasinkách strávili nejhezčí chvíle, které spolu za tu dobu zažili. Draco ji tam ukázal všechny možná krámky, které tam byly a zavedl ji do cukrářství, kde ji koupil košík plný sladkostí. Nakonec se zastavili u Tří košťat, kde si objednali máslové ležáky.
"Víš Elly…" začal opartně Draco.
"Hmm?" Elly se naklonila k Dracovi. "Copak?"
"Chtěl jsem ti jenom říct, že tě mám strašně rád. Budeš mi chybět, až odejdeš." To Elly vyrazilo dech, koukla se na Draca a potom sklopila oči.
"Víš, já…" nadechla se. "Určitě víš, že existuje knížka, se jménem Harry Potter."
"Jo to jo, byl to poprask i v kouzelnickém světě."
"No a v té knížce vystupuješ i ty."
"Já?" zeptal se překvapeně Draco. "Co tam dělám?"
"No jsi nepřítel hlavní postavy, ale to je jedno… chtěla jsem jenom říct, že jsi se mi strašně líbil v té knížce, jak tě Rowlingová popisovala a když jsem se sem dostala, tak jsem tomu nemohla uvěřit. Jsi o hodně lepší než jsi byl v té knížce, víš? Dá se s tebou víc povídat a jsi přátelštější."
"Eh." vypadlo z Draca a pořád se díval na Elly.
"Měla jsem tu postavu strašně ráda, ale tebe mám o hodně radši." řekla a chytla ho za ruku. "Nechci odsud pryč, Draco, chci tu zůstat s tebou."
"To nejde, Elly." zakroutil hlavou. "Obyčejného člověka to tu může zabít, nemáš v sobě to, co kouzelník a jediné, co tě tu chrání je kletba která na tebe byla uvalena a za tři měsíce vyprchá a tebe vezme zpátky. Jednou za tři roky se sem dostane nějaký člověk, aby poznal pravdu o kouzlech." řekl a stiskl Elly ruku. "Nedá se s tím nic dělat. Bohužel!" řekl naštvaně.
"Tak se domluvíte s Brumbálem, třeba by na mě mohl tu kletbu uvalit znova-"
"A zabít tě." dokončil Draco. "Tak to rozhodně ne, to radši risknu do odloučení."
"Tak mládeži," ozvala se madam Rosmerta, která tam obsluhovala. "Už je čas jít ta kutě, nemyslíte? Tak se zvedněte a jděte, myslím, že profesor Brumbál nebude nadšen." pohoršeně se na ně podívala, přijala peníze a zamkla za nimi hostinec.
"Tak a vzhůru do hradu." zavelel Draco a šlo se. Byla docela tma a zima, Elly byla ráda, že konečně vidí rozsvícené okýnka v hradu.
"Bylo to fajn, Draco." řekla, když stáli před dveřmi do jejích pokojů.
"Mě se to taky líbil." řekl Draco a pousmál se, naklonil se k Elly a políbil ji. "Nechci tě ztratit," zašeptal a znova ji políbil. Elly nejdřív nevěděla, co to má znamenat, ale potom Dracovi polibky oplácela. Draco potom, jakoby se vzpamatoval, odstoupil od Elly.
"Tohle se nemělo stát, Elly, nemělo." řekl a odešel, co nejrychleji mohl. Elly se za ním jen dívala a pak zašla do ložnice. Třeba se to zítra vyřeší. Řekla si v duchu a šla si lehnout, ale nemohla usnout.
Druhý den čekala na Draca, že pro ni zajde, ale marně. Na snídani i na hodinách se ji vyhýbal a nereagoval na to, když na něj volala. Elly byla nešťastná, byla to chyba, co se stalo včera? Nebo se to opravdu nemělo stát, ale co, bez Draca to nevyřeší, tak si zalezla do vany a přemýšlela…
KAPITOLA ČTVRTÁ - NIKDY NEZAPOMENU
Den za dnem se bez Draca vlekly, ale Elly už ho nechtěla shánět a neustále za ním dolézat, když už o ní nejevil žádný zájem. Byla ve svém pokoji a pročítala si tam knihy, které ji skřítci přinesli. Ale dlouho se nedokázala soustředit na text.
A konečně se probudila do posledního dne, který tu měla strávit a další den se vrátit domů, ke svým přátelům a rodině, která by v tu dobu už měla být doma.
Rán si ještě sbalila všechny věci, aby se s tím nemusela párat večer - to si snažila namluvit, ale dělala to kvůli tomu, aby zabila čas, který tak pomalu utíkal a taky, aby nemusela myslet na Draca, se kterým se možná ani nerozloučí.
V tom ji vytrhlo zaklepání na dveře, automaticky zvolala: "Dále!"
Dveře se otevřeli, ale nikdo nepromluvil a tak se Elly otočil.
"Ty?" nevěřila svým očím. "Co ty tu chceš?"
"Rozloučit se." řekl Draco a podíval se na Elly "A taky se ti omluvit za to, jak jsem se choval, vím, nebylo to správné, ale nechtěl jsem se na tebe vázat."
"A proč jsi mi to neřekl? Mohli bychom být alespoň přátelé, ne? A jestli se jdeš rozloučit, proč ne až zítra?"
"Zítra už tu nebudeš." řekl Draco smutně. "Dneska večer to budou přesně tři měsíce."
"Ale ne, nebudou. Počítala jsem to ode dne, kdy mi to Brumbál oznámil."
"To ano, ale nepočítala ten den, kdy si spala. Ta kletba tě uvrhla do spánku a Brumbál to řekl, aby ses ze spánku dostala do svého světa."
"Ale to není fém, co kdybych se nestihla rozloučit?"
"Tohle nejsou seznamovací prázdniny, ale jsi tu jako pozorovatel. Nikdo kromě mě, Brumbála a učitelstva tě nevidí."
"A proč ty?"
"Jsem prefekt a byla jsi mi přidělena, počítalo se s tebou."
"Aha." hlesla Elly. "Nechce se mi odsud pryč, ale na druhou stranu se těším na Riu, strašně mě schází."
"Nemysli si, že chci, abys odešla. Ty dny, co jsem byl bez tebe, byly hrozné, strašně jsem si na tebe zvykl a nevím, co budu dělat, až budeš pryč."
"Takže bych tu nemohla zůstat na pořád?" zeptala se Elly a už předem věděla odpověď.
"Tohle je kouzelnická škola a ty v sobě nemáš ani kapku kouzelnické krve, nemáš tu správně ani nic dělat."
Elly obrátila pohled na okno, aby nebylo vidět, že se ji chce plakat. Nechtěla opustit tenhle svět a být bez Draca, když se s ním setkala a nechtěla ho vidět na posledy.
Draco k ní přistoupil a setřel ji slzy z tváří.
"Neplakej, když máme poslední den spolu, nechceš ho přeci zkazit slzami, ne?" usmál se povzbudivě.
"Máš pravdu, to nechci." usmála se i Elly. Zbytek dne strávili u Elly v komnatách a povídali si, když už se stmívalo, koukla se Elly na hodinky.
"Už bude čas." podívala se na Draca. "Nikdy na tebe nezapomenu, Draco. Budeš mi nesmírně chybět."
"I ty mě, Elly." řekl Draco. "Možná se ještě setkáme." řekl a to se už Elly propadala do tmy.
*****
"OH, pardon, nechtěl jsem." omlouval se muž, kterého Elly málem srazila.
"To nic, moje vina." řekla a rychle se rozhlédla kolem sebe. Nezdálo se, že by se to tu změnilo za tu dobu, co byla v Bradavicích. Ještě jednou se rozhlédla, ale Draca neviděla. A co sis myslela, že půjde s tebou? ušklíblo se její druhé Já.
Možná se ještě uvidíme - Co to mělo znamenat? ptala se sama sebe Elly.
"No tak Elly dělej, nebo to nestihneme!" křikla na ní Ria a Elly se za ní rozběhla. "Kdo to byl ten chlápek, cos do něj vrazila?" vyptávala se Ria, když k ní Elly doběhla.
"Nevím." řekla popravdě Elly. "Ale měly bychom jít, ne? Je zelená." upozornila a obě spěchaly do kina na film…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Martina Martina | Web | 23. září 2007 v 16:26 | Reagovat

jooo...jsem první...takže mocinky se mi to líbí! doopravdy! už se stašně těším na další, i když nebude ihned...zase to čekání...

kdybys chtěla, stav se i u mě. Mám tam konečně novou kapču:)

2 Mishie Mishie | Web | 23. září 2007 v 18:41 | Reagovat

rychle, at je tu ten konec:-)

3 Karin Karin | E-mail | Web | 23. září 2007 v 19:55 | Reagovat

Tohle je konec xD

4 Mishie Mishie | Web | 23. září 2007 v 21:01 | Reagovat

sem to ale magor :-D

5 diasek diasek | Web | 24. září 2007 v 14:49 | Reagovat

super povídka jenom si fakt nedokážu představit Luciuse Malfoye na koštěti...heh=))

6 Samara Samara | 24. září 2007 v 16:22 | Reagovat

Super, akorát to neni upa souvislý...když ji viděli jen vyučující a on jak jí mohla vidět madam Rosmerta? Nebo to platilo jen pro Bradavice? Ale jinak mocka pěkný, to měla Eliška radost, co?xD

7 Karin Karin | E-mail | Web | 24. září 2007 v 17:48 | Reagovat

Mno, to se neptej, psala jsem to, když jsem neměla vůbec žádný nápad...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.