Nová doba - Úvod

14. července 2007 v 3:45 | Karin |  Nová doba
Tato povídka mě jednou napadla, když jsem se nudila a mluvila jsem s polskou kamarádkou. Napadlo mě, že bych mohla vymyslet povídku z jiného prostředí, ale nakonec to stejně zůstalo na HP téma….

Na ústředí Fénixova řádu bylo pěkně rušno a nebylo se čemu divit. Harry Potter se chystal na poslední bitvu, která měla rozhodnout o osudu celého kouzelnického i nekouzelnického společenství.
Paní Weasleyová plakala a udělovala poslední rady svému muži a synům, co měli jít také do boje. Jen Ginny měla nakázáno zůstat s maminkou doma a čekat na ty, co se vrátí domů. I když jich bude sotva čtvrtka.
Hermiona seděla na křesle obklopena Ronem a Harrym, kteří jen seděli a sbírali odvahu na nadcházející boj. ¨
Brumbál obcházel všechny a znova jim opakoval jejich hlavní úkoly, které byly důležité pro vítězství Dobra. Chystal se něco pronést nahlas, když zaplál v krbu zelený oheň a v místnosti se objevil Severus Snape a také nepostradatelnou součást této složité skládanky o vítězství.
V místnosti nastalo tíživé ticho a všechny oči se postavu v černém. Přes Snapeovu unavenou tvář se mihl úšklebek.
"Severusi," promluvil potichu Brumbál. "rozmyslel jsi si to dobře?" Brumbál se mu snažil už od začátku rozmluvit tuto část úkolu. Sice to bylo nepostradatelné, ale jen, kdyby přežil setkání Smrtijedů před začátkem války, jinak by jim nemohl předat informace, které pro ně byly tolik důležité.
Snape bez jakéhokoliv zaváhání přikývl.
"Severusi," vystoupil ze zadu Remus, který ještě něco domlouval s Tonkovou. "chci ti říct, že to, co mezi námi bylo na škole… Chci se ti omluvit, za všechno. Za Jamese i Siriuse…"
"Nenamáhej se, Lupine." promluvil Snape tichým hlasem. "Je to za námi a nic se nezmění." odmlčel se. V místnosti bylo zase dlouhé ticho, dokud ho neprotkl Harry.
"Pane profesore," postavil se před Snapea a podíval se mu do unavené tváře. "Nikdy jsem nepochopil, proč ve mně pořád vidíte mého otce. Nevím proč si myslíte, že jsem stejný jako já a nechci to vědět. Chci, abyste věděl, že…" nadechl se a uchopil pravou ruku svého profesora. "Hodně štěstí,pane profesore. Budete ho potřebovat." dodal hodně potichu.
"Jste jiný než váš otec," řekl Snape tak, aby to slyšel jen Harry. "I vám hodně štěstí." Harry se smutně pousmál a pokýval hlavou. "Už volá, musím jít." prohlásil Severus.
"Uvidíme se později." poplácal ho po ramenu pan Weasley a pak se Snape přemístil za Voldemortem.
"Myslím, že je na čase zaujmout svá místa." řekl bezvýrazně Brumbál a všichni nepřítomně přikývli.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 tabby tabby | Web | 18. července 2007 v 8:55 | Reagovat

Wow velice zajimave chtelo by to pokracko :0)

2 werusenka werusenka | 11. srpna 2007 v 7:20 | Reagovat

zajímavé pokračuj

3 Sherina Sherina | 29. srpna 2007 v 9:10 | Reagovat

úvod velmi pěkný, ale chtělo by to pokračování

4 Karin Karin | E-mail | Web | 29. srpna 2007 v 10:41 | Reagovat

Mno, abych pravdu řekla, tak jsem na tuhle povídku úplně zapomněla, psala jsem ji kdysi a někam jsem zahrabala desky, kde jsem to měla... Tak já se podívám a buď napíšu něco teď a nebo až po dovče...

5 weruška weruška | Web | 22. července 2008 v 11:43 | Reagovat

wow.. senza ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.