Časy se mění - 10. kapitola

3. července 2007 v 14:29 | Karin |  Časy se mění
Po dlouhé době další kapitola "Časů" :)

Zdálo se jí všechno pořád dokola, dokola, dokola… Obrazy se zrychlovaly a přestaly být tolik intenzivní, až vytratily.
Karin otevřela oči a světlo ji uhodilo do očí. Sakra! zaklela v duchu a pošilhávala po místnosti, kde ležela. To jsem snad v nebi nebo co?! pomyslela si naštvaně, protože její oči si nemohly přivyknout bílé, která ji všude obklopovala. Po nějaké době si její oči zvykly a Karin si s "potěšením" mohla prohlédnout ošetřovnu. No jo, co sem vlastně mohla čekat, že jo!
Chvíli nehybně ležela, když k ní přišla ošetřovatelka.
"Slečno Elenillorová, to je dost, že jste se probudila!" řekla a drobet se pousmála. "Počítala jsem, že se probudíte dřív, ale není divu po takovém vyčerpání…"
"Vyčerpání?!" podivila se Karin.
"Vy si nic nepamatujete?" Madam Pomfreyová přimhouřila oči. "Nemyslím, že byste měla ztrátu paměti."
"Ovšem že ne!" zabručela Karin. "Vzpomínám si a všechno do posledního detailu!"
"To jsem ráda a profesor Brumbál bude taky velice rád… Jistě se teď o tom přesvědčíte." poukázala na právě přicházejícího profesora Brumbála,
"Zdravím, madam Pomfreyová, Karin." kývnul hlavou na pozdrav. "Mohu si se slečnou promluvit, Poppy, o samotě?" zeptal se, když se ošetřovatelka neměla k odchodu.
"Jistě." nahodila úsměv a rázným krokem odešla.
"Myslím, že ze mě toho moc nedostanete, pane profesore." začala Karin. Neměla náladu na nějaký povídání, zvlášť ne teď. "Moc si toho nepamatuji, bohužel."
"To je v pořádku, ani jsem nečekal, že byste si něco pamatovala." usmál se na ni. "Přišel jsem se jen na tě podívat a zjistit, jak se ti daří."
"Celkem dobře, až na to, že jsem celá rozlámaná z té postele."
"Chtěla bys odsud, že?" usmál se znova Brumbál. "Když jsou zítra ty Vánoce, mohla by tě madam pustit, co říkáš?"
"No to by bylo super! Myslíte, že mi pustí?"
"Přimluvím se." mrkl na ni a odešel.
Grrrr…. aspoň že na něco je dobrý! Nesnesla bych ho mít pořád u sebe a jak je pořád milý! Gr! Bolí mi z toho zuby!
Další její myšlenky přerušil příchod dvou chlapců z vyšších ročníků, kteří nesli dívku.
"Madam Pomfreyová?!" zavolal ten vyšší. Madam okamžitě vyběhla a jala se ošetřovat dívku, ale Karin víc toho nevnímala…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mishie Mishie | Web | 3. července 2007 v 16:43 | Reagovat

mno to neva,ze "stanek"nebude a ten kouzelny svet ,to taky neva....ja uz taky nemam na nic naladu.Ale aspon diky za snahu

2 Karin Karin | E-mail | Web | 3. července 2007 v 21:11 | Reagovat

:-)

3 Samantha Samantha | Web | 9. července 2007 v 0:01 | Reagovat

Ahojky Karin! Konečně jsem taky po dlooouhý době něco přečetla, píšeš nádherně a proto...pish honem!!! =) Já už sem zvědavá, jak to bude pokračováááát!=)))

Sam=)

4 Karin Karin | E-mail | Web | 9. července 2007 v 0:46 | Reagovat

Ééé Sam? :D Tys tady? :D Mno tedy! :D Já zírám!

5 Elizabeth Elizabeth | 14. července 2007 v 17:12 | Reagovat

Super :))) skvělá povídka, bude pokráčko?

6 Karin Karin | E-mail | Web | 15. července 2007 v 2:45 | Reagovat

Někdy bude, ale nvm kdy...

7 Mianka Mianka | 11. srpna 2007 v 1:23 | Reagovat

Strašlitánsky se mi líbí tvoje povídky a zvláště tato, měla jsem ji přečtenou hned, jak jsem na ni koukla, je strašně hezká a já miluju Sevika! Doufám, že je dáš k sobě, Karin... ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.