Kontakty na mě...

21. června 2007 v 17:05 | Karin |  Karin
Mno jo mno, tak jsem se rozhodla, že sem hodím kontakty na mě, ale potajmu...
Takže mi můžete písnout na:
ICQ: 222-891-383 / Karísek
Skype: Elenillorova
MSN: Karin.Elenillorova@hotmail.com (nevím jestli tam budu, protože na něm jsem málokdy)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | E-mail | Web | 23. srpna 2007 v 19:52 | Reagovat

Tak  a jedeme <<<<<<

2 Karin Karin | E-mail | Web | 23. srpna 2007 v 20:10 | Reagovat

Za okny padalo listí a smutný kluk se procházel jednou z mnoho chodeb, jenž protínaly bradavický hrad. Neměl přesný cíl cesty, ale přesto dál chodil po hradu, jako by něco hledal a nebo snad někoho?

3 Maisie Maisie | E-mail | Web | 23. srpna 2007 v 20:31 | Reagovat

Občas se zastavil, zadržel dech a snažil se zaslechnout nějaké hlasy či kroky, které by alespoň na chvíli přerušily to stísněné ticho občasně doprovázené tlukoty listí o okenice. Nic však nejevilo známky obvyklého rušného dne školy.

4 Karin Karin | E-mail | Web | 23. srpna 2007 v 20:44 | Reagovat

Nevěděl, co se děje, jsou snad prázdniny, že je všude ticho? A nebo Brumbál zavedl bobříka mlčení? Nebo je to tím, že většina studenstva je v Prasinkách, aby si nakoupili něco k potěšení duše a nebo jazyka? Nebo snad nakupují dárky na Vánoce, které byly pomalu za dveřmi, ale přece byly daleko? to nevěděl. V tom, jako by zázrakem, se před ním objevila osoba

5 Maisie Maisie | E-mail | Web | 23. srpna 2007 v 21:26 | Reagovat

Nejprve se jí lekl, stála zády k západu slunce a na první pohled se zdálo, že hoří. Stála asi pět metrů od něho. I přesto, že neviděl žádné detaily, a už vůbec ne obličeje, cítil, jak na něho dívka upírá oči. Bylo mu to nepříjemné, ale nemohl přestat se na ni dívat. Něco ho k tomu stále nutilo a jakoby podvědomě radilo: "Dívej se, dívej, snad uvidíš, cos ještě nikdy nespatřil."

6 Karin Karin | E-mail | Web | 23. srpna 2007 v 21:39 | Reagovat

Kluk, bez toho, aby od ní odtrhl oči, se k ní pomalu přibližoval. Když byl na dosah k ní, koukl se jakoby za ní a řekl: "Co tu chceš!?" Měl nepříjemný hlas, ale což. Dívka ho očividně ignorovala. Měla velké citronově žluté oči, které na něj upírala. "Co tu děláš a kdo jsi?" zeptal se a přimhouřil oči. Dívka ani neotevřela pusu, když se z prostoru ozvalo:

"Tohle je Maisie, bude tady dokud si neodpyká trest, za to, že v naše světě působila potíže!"

"Jakoby to někomu vadilo, že, otče?!"odsekla dívka. Kluk se na ni podíval, už nebyla jako v ohni, ale byla celá zahalená v černém a vlasy, téže barvy, ji splývaly až ke kolenům.

"Co tak vejráš?!" osopila se na kluka.

7 Maisie Maisie | Web | 7. října 2007 v 17:49 | Reagovat

"Já jen..." Jako by si náhle svou průpovídku na obranu rozmyslel. Tím spíš její tři poslední slova nebral na vědomí. I když to asi dívka myslela ironicky, opravdu mu nevadilo, že je tu za trest, i když, jak vyplynulo ze slov jejího otce, dost tu uškodila. Hlavně, že konečně někoho vidí. Nebo by měl mít spíše starost? Vždyť je to všechno tak podivné... Liduprázdno a taková osoba najdnou!

8 Karin Karin | E-mail | Web | 7. října 2007 v 18:03 | Reagovat

Nevěděl, co si má myslet. Má se jí radši vyhnout a dělat, že ji nepotkal, nebo ji zavést řediteli? Ten už bude vědět, co s ní. Dívka se zatím jala urovnávat její vlasy, které měla mírně rozcuchané. Když potom zase spočinula pohledem na klukovi, oslovila ho: "Doufám, že ti nebude vadit, když mě teď doprovodíš za ředitelem téhle podivné instituce, abych si s ním mohla v klidu promluvit." Nebyla to ani otázka, bylo to pouhé konstatování.

"Nejsem žádnej tvůj otrok, najdi si tu koho chceš, aby tě tam dovedl, já nemám čas!" odbyl ji, cítil se, jako by byl volný.

9 Maisie Maisie | E-mail | Web | 22. března 2008 v 18:56 | Reagovat

Ani tento jeho odpor jí nevyvedl z míry, tvářila se stejně přísně jako předtím. Otráveně se podívala to tmy za sebou, ale její otec tam již nebyl.

"Prostě mě tam budeš muset odvést!"

"Aha, takže ty mi poručíš a já to mám ihned udělat?" Trochu opět znejistěl. Měl by co nejdřív odejít. Začal na něho zase působit její hypnotizující pohled.

10 Karin Karin | E-mail | Web | 22. března 2008 v 19:05 | Reagovat

Dívka přimhouřila oči a pozorně se naň zadívala. Kluk pocítil, jak se v něm  láme jakási bariéra a že ji nebude moci již dlouho vzdorovat. Ač se snažil sebevíc nedokázal odprostit její mysl, která se do něj snažila vetřít, od své a pomalu podléhal její vůli, aby jí co nejrychleji ukázal ředitelnu.

11 Maisie Maisie | E-mail | Web | 22. března 2008 v 19:15 | Reagovat

Musí pryč! Musí... Ale nemohl. Ona mu o prostě nedovolila. Náhle se zdálo,   že co jiného by řekla, zákonem by bylo.

Nikdy však nebyl ničím poskokem a bylo naprosto pod jeho úroveň, aby byl někým "takovým" podřizován.

Po velkém úsilí se mu podařilo odvrátit zrak a  dokonce se otočit o devadesát stupňů od ni.

"Vím, co chceš udělat..."

12 Karin Karin | E-mail | Web | 22. března 2008 v 19:24 | Reagovat

"... ale nedovolím ti to," zaburácel hlas v jeho mysli. Kluk se zachvěl, ale pak obrnil svou mysl tak, že se toho dívka až lekla. Doslova ji vykopl ze své hlavy. Byla nejprve trochu zmatena, ale potom si uvědomila, že je první, kdo ji dokázal vzdorovat. Uznale kývla hlavou.

Kluk se na ni podíval a kývl na ni, aby ho následovala. Mlčky došli až do vyšších pater, kde stanuli před vysokými ocelovými dveřmi, na nichž byly vyryty znaky z dávných dob a v rozích velcí gryfové.

13 Maisie Maisie | E-mail | Web | 24. dubna 2008 v 18:47 | Reagovat

I když dívka najisto věděla, co řediteli chce, před dveřmi znejistěla. Už sahala na kliku, když ji rychle stáhla zase zpátky. V ředitelně se ozvala prudká rána, jako by se cosi zřítilo.

"Už je to tady! Ale nikdo mi neřekl, že to má přijít tak rychle..." Ještě před chvílí naprosto sebevědomá a lhostejná, tvářila se nyní dívka ustaraně, jako by něco nevyšlo podle jejích plánů.

"Co to sakra meleš?! Radši mi pomoz otevřít ty dveře...Zámek se nějak sekl..."

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.