Časy se mění - 9. kapitola

2. června 2007 v 14:47 | Karin |  Časy se mění
KAPITOLA 9.

KAPITOLA 9.
Dny ubíhaly a kvapem se blížili Vánoce. Zbýval poslední týden a skoro všichni na poslední chvíli objednávali dárky pro rodinu a přátelé. A na poslední sobotu před Vánoci si mohli ještě zajít do Prasinek.
"Ty nejdeš, Kar?" zeptala se Jess, když se Karin válela v posteli.
"Mno.. moc se mi nece, víš?" řekla a rozvalila se na posteli. "Jdi si tam sama, jo?"
"Ale Karin! To mi přeci nesmíš udělat!" řekla naléhavě Jess.
"Jess, mě se fakt nikam nechce."
"Pro mě." upřela na ní psí oči.
"No… No tak dobře, ale to je naposledy, příště se nevzdám postele." zavrčela a oblékla se.
Cesta do Prasinek nebyla nijak příjemná. Celou cestu sněžilo a když si konečně mysleli, že zalezou ke Třem košťatům a dají si něco teplého k pití, čekalo je nemilé překvapení - bylo tam úplně narváno, takže bylo lepší jít ven.
"Půjdeme nejdřív koupit poslední dárky, ne?" navrhla Jess. "Pokud ty nic nepotřebuješ, tak můžeš jít se mnou, jo?"
"Klidně, jen, když tu nebudu muset mrznout." řekla Karin a třela i o sebe ruce. aby se zahřála.
"Ale koukněme, kdo nám sem přišel!" houkl na kamarády James, který byl také v obchodě.
"Tak co, Karin, jak to zvládáš?" pak se k ní naklonil a pošeptal: "Kluci mi řekli, že jsem vyzvonil to o Remusovi a …"
"Já to nikomu neřeknu, spolehni se." ujistila ho
"Jak to že, že patříš do Zmiozelu?" podivil se.
"Protože právě ti ze Zmiozelu dokáží stát za svými sliby a nikdy je neporušit?" nadhodila.
"Tomu nevěřím!" zapochyboval James.
"Tak nevěř, já tě nepřesvědčím." pokrčila Karin rameny. "A jak je Removi?" zeptala se.
"Kar, já se půjdu po něčem kouknout, jo? Hlavně mi někam neuteč!" řekla Jess a šla se kouknou po zboží.
"No, řekl bych, že je v pohodě. Má ještě chvíli čas."
"Jamesi! Jamesi!" slyšeli volání Siriuse, který se po chvíli vynořil s dárky v rukou.
"No tady si! Konečně! Nemohl jsem tě najít, chlape." řekl a dal mu půlku dárků do náruče. "Podržíš mi to, že jo? Když nemáš nic." usmál se. "Ahoj Karin!" překvapeně na ní koukl. "Co ty tu? Taky na poslední chvíli sháníš dárky?"
"No, já už je mám nakoupené, víš?" drkla do něj. "Jsem tu s Jess, ta je ještě nemá."
"No… a já myslel, že jsi přišla za mnou." zatvářil se ublíženě.
"No, ty chudáčku!" zasmála se Karin a objala ho. "Samozřejmě, že jsem přišla za tebou." poplácala ho po zádech. Zvedla oči a uviděla Severuse, jak se na ní dívá. Když se střetli očima, obrátil se a odešel pryč.
"Karin? Můžeme jít." přišla Jess a nesla si malý balíček.
"Jenom tohle?" zeptala se Karin překvapeně. "Čekala jsem něco o hodně většího."
"To ostatní si nechám poslat do školy." řekla. "Dyť bych to tam neunesla."
"Jess, ty se nezměníš!" zasmála se Karin. "No tak nic, kluci. Já už půjdu." zamávala jim na rozloučenou a s Jess odešla.
"Hele, Karin, promiň, že se na to ptám, ale neviděla jsem tě, že bys kupovala něco pro rodiče nebo sourozence." začala, když přišli k Prasečí hlavě.
"No, víš." zhluboka se nadechla. "Už nemám rodiče, zabili je, než jsem přišla do školy. Právě proto jsem sem přišla."
"To jsem nevěděla, promiň!" řekla kajícně Jess a vzala ji za ruku. "Je mi to moc líto."
"Jo, to mě taky." smutně se usmála. "No a co si koupila?" odvedla řeč jinam a Jess ji vše ráda povykládala.
"Slečny, nerad vás vyrušuji, ale myslím, že měly už jít." řekl a ukázal na hodiny. Bylo okolo páté hodiny a venku byla neskutečná tma.
"No." podívala se Jess z okna. "To bychom asi měly." Zaplatily hostinskému a vyšli ven. Venku bylo jen pár opozdilců, kteří spěchali do svých domovů, ale nebyl tu nikdo z Bradavických studentů.
"Jsme se trochu zakecaly, co?" řekla nervózně Jess.
"No Jess, ty se snad bojíš, jo?"
"Ani náhodou!" řekla nepřesvědčivě. "Možná jen trochu… trochu víc." dodala. "Ty snad ne?"
"No,… ne." zavrtěla hlavou. "Není čeho, ne? Lumos!" podržela hůlku, aby bylo vidět na cestu. "Jdeme ne?"
Jess přikývla a přispěla svým Lumos ke světlu.
"Jdete nějak pozdě, ne?" řekl tichý hlas skoro u konce vesnice, až se obě holky vylekaly.
"Severusi!" řekla s úsměvem Karin. "Co ty tu děláš? Neměl´s být dávno v hradu?"
"Musel jsem si něco zařídit." řekl a Karin pochopila. Další schůzka.
"Kde máš ostatní?" zeptala se.
"Před chvílí odešli. Nechtěl jsem jít s nimi, ale teď bychom měli už jít, ne?" řekl a vyrazil k hradu. Jess s Karin ho následovaly.
"Zpomal!" křikla Jess a plácla sebou na zem. "Já už nemůžu, bolí mě nohy!" postěžovala si.
"Jess, vstaň nebo se nastydneš!" snažila se ji vytáhnout na nohy Karin.
"Rychle!" řekl najednou Severus. "Musíme se co nejrychleji dostat do hradu." rychle k nim přišel.
"Já nemůžu!"
"Jessico, dej alespoň s tímhle pokoj! Můžeš si stěžovat, až budeme v Bradavicích, ale teď na to není čas!" řekl s výhružkou v hlase.
"No tak, Jess, nedělej naschvály!" řekla jí a pomáhala ji vstávat. "Severusi, co se děje?"zeptala se potichu a rozhlídla se kolem sebe.
"Nic, jen tu není bezpečno!" zavrčel a rychle se vydal k hradu. Jess dostala strach a tak také zrychlila své tempo. Několik metrů před bránou se před nimi objevili postavy v kápích.
"Kampak, kampak slečno Elenillorová." ušklíbl se jeden z nich. "Překvapená?"
"Z vás, jo?!" řekla Karin a udělala krok dopředu. "Z vás nikdy! Co byste mě mohli udělat?!" Zmocnil se jí vztek. Poznávala ten hlas, patřil hlavnímu Smrtijedovi, který k nim přišel s dalšími.
"No nepovídej! Hlavně, žes před tím utekla jak zbabělá krysa, co? Proč jsi jim nepomohla?" zeptal se posměšně.
"Já…"odmlčela a sebrala veškeré své sebeovládání. "Proč jsem jim napomohla? Abych se vám mohla jednoho dne pomstít!" zavrčela. "Zničit vaše rodiny a pak vás předat úřadů, abyste pochopili, co jsem si musela zažít já!" téměř zašeptala.
Jess se překvapeně dívala kolem sebe. Pomalu začala couvat a narazila do jednoho Smrtijeda. Hlasitě vyjekla.
Karin se otočila. Viděla, že jsou v pasti.
"Když je necháte jít, půjdu s vámi dobrovolně." řekla. "Hlavně je nechte na
pokoji."
"Ale, ale, copak se stalo? Naše hrdinka dostala strach o své přítelíčky, jo?" zle se zasmál. "No, ale když tak hezky prosí, tak jim alespoň umožníme rychlou smrt, než abychom je mučili, jak jsme si představovali." znova se zasmál.
Karin si pomalu zajela rukou do kapsy, kde měla schovanou hůlku. Uzavřel svou mysl, tak nejlíp jak to uměla. Začala se soustředit, ale nepřestávala dávat pozor na děj okolo ní. Jess, slyšíš mě? zeptala se v duchu. Od Jess se ozvala tlumená odpověď. Tak poslouchej, až křiknu teď, tak se co nejrychleji skrčíš, rozumíš mi?
Jess zase něco zamumlala tak, aby to nebylo podezřelé.
Teď se Karin snažila spojit se Severusem, což bylo velice těžké, protože se nemohla dostat přes jeho uzavřenou mysl a ke všemu k němu byla zády.
Kruci, Severusi, pusť mě tam! naléhala. Už cítila, že tam skoro bude…
"Už se připravuješ?" vyrušil ji Smrtijed. "Už víš kdo bude první?"
"No…" začala rozvážně Karin a obrátila se čelem k Jess a Severusovi, ten se na ní podíval. Počkala si než se jejich oči střetnou. Až řeknu teď, tak se skrč, jo?! řekla a přerušila spojení. "Je to velice složité a nemohli by to být oba dva najednou?" zeptala se s úsměvem na tváři a otočila se k hlavnímu Smrtijedovi.
"Samozřejmě, proč ne?" řekl potěšeně a chtěl vydat rozkaz, když Karin křikla: "TEĎ!" a zaťala nehty do hůlky a vyslala obrovskou silovou vlnu, která omráčila Smrtijedy a odhodila je pěkný kus dál, Severus s Jess byli v pořádku, akorát trochu zaskočení tím, co se stalo.
"Jste v pořádku?" zeptala se vyčerpaně Karin a, než uslyšela odpověď, omdlela.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 etwas etwas | 2. července 2007 v 0:32 | Reagovat

chtělo by to pokračování:) jinak dobrá povidka Karin...

2 Karin Karin | E-mail | Web | 2. července 2007 v 21:13 | Reagovat

Eh... xD... jsem momentálně nějak mimo a nvm jak pokračovat dál...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.