Časy se mění - 7. kapitola

2. června 2007 v 14:46 | Karin |  Časy se mění
KAPITOLA 7.

Den po dnu pomalu utíkal a pro Karin se stala tato doba nesnesitelnou. Nenáviděla všechno kolem sebe a nejvíc ze všeho sama sebe. Zavinila sis to sama, tak co?! obořila se na sebe každou chvíli. Jediné, co ji zajímalo, byl jeden člověk, na kterého nemohla zapomenout, ani kdyby na ni použili to nejsilnější "Zapomeň". Věděla, že si strašně ubližuje, když na něj musí pořád myslet, ale nemohla tomu pomoct, ale také věděla, že bude nejbezpečnější a nejrozumnější, když se od něj bude držet co nejdál, ale ono to nešlo!
V noci toho moc nenaspala, vrátili se jí zlé sny, ve kterých se opakoval jeden a samý děj: poslední výkřik sestra, než spadla mrtvá na zem. Vždy se s křikem probudila a snažila se zadržet slzy, které se jí řinuly z očí. Poslední dobou se jí ale sen trochu změnil. Nebyla to sestra, kdo spadnul mrtev k zemi, ale byl to někdo jiný…
"Severusi!" vykřikla ze snu a rychle se posadila na posteli.
"Karin, děje se něco?" zeptala se probuzená Susanne.
"Ne, jen zlý sen, to bude dobré." ujistila ji a znovu si lehla do postele. Budu si muset zajít za madam Pomfreyovou, aby mi dala Bezesný lektvar. Počkala než se od Susanne ozývalo pravidelné oddychování a potom šla z pokoje pryč. Tuhle noc stejně neusne, tak proč by se tam zdržovala a ke všemu měla nepříjemný pocit, že se stalo něco, co se stát nemělo.
Ve společenské místnosti bylo ticho a oheň v krbu pomalu dohoříval. Podívala se na hodinky - bylo něco po druhé hodině, tak se posadila do křesla a vzala si do ruky knihu, kterou t někdo zapomněl. Moc dlouho ji nevydržela číst, protože ji vůbec nezaujala a nemohla se soustředit.
Když už pomalu usínala, vyrušil ji hluk od vstupu do společenky. Snad to nejsou… Do místnosti vstoupila skupinka, která se vrátila z toulek z lesa. Poslední z nich šel Severus a i když si všimnul Karin, tak to nedával znát a ani Karin si ho nevšímala.
"Co tu děláš tak brzy?" zeptala se Bella a stoupla si nad Karin.
"A co tě to má co zajímat?!" ušklíbla se Karin. "Mě taky nezajímá, co tu děláš ty a ještě s těma…"
"Drž laskavě zobák!" sykl Rudolphus a stoupnul si za Bellu. "Nebudeš tu nikoho urážet nebo…"
"Nebo co?" přerušila ho Karin. "Snad bys mi něco neudělal." obrátila oči v sloup. "Ty na to nemáš."
"To si jenom myslíš, děvenko, já ti ale ukážu." řekl a namířil na ní hůlkou. "To si jenom myslíš."
"Ne, já to vím." škaredě se usmála a vstala. Rudolphus jí srazil zpátky na pohovku.
"Tak to by stačilo!" objevil se na schodech Severus. "Rudolphus, přeci si kvůli ní nebudeš dělat problémy, za to ti nestojí, ne?" kouknul se na něj.
"No, to je pravda, za tohle mi nestojí." zabručel a odstoupil od ní. "Ale jednou si to s tebou vyřídím." zavrčel na Karin nakonec a odešel do ložnice.
"Díky Severusi, ale nemusel´s." řekla, ale nepodívala se na něj. Odpovědi se jí nedostalo. Pak ji zakručelo v břichu.
"No, asi jsem měla jít na tu večeři." řekla si pro sebe a vyšla ven ze sklepení. Jednou slyšela nějaké studenty, jak se baví o kuchyni, která se má vchod nějaký obraz z ovocem. Jednou na takový narazila, tak se tam vydala. I když byla tma, tak tam dobře trefila dobře. Přejela rukou po obraze, ale nic se nestalo. Tak jak sem tam mám dostat? V tom se začal z chodby ozývat hlasy nějakých kluků. Než se stačila schovat, tak se za rohem objevili původci toho hluku a jeden z nich právě z nich sundával neviditelný plášť.
"A sakra!" řekl jeden z nich, byl rozcuchaný a měl brýle.
"Tys tedy pako, Jamie, říkal´s, že je to tu bezpečný, že o tom nikdo neví." šeptl vyšší s delšími vlasy.
"No… taky jdete do kuchyně?" usmála se nervózně Karin.
"Ne, my se tu jen procházíme." ušklíbl se rozcuchaný.
"Dobře, mě je to jedno. A nevíte náhodou, jak se tam dostanu?"
"Určitě to řekneme někomu ze Zmiozelu, že jo?!" pískl malý zavalitý kluk, který za nimi ani nebyl vidět.
"Správně Peťo." přikývl dlouhovlasý.
"Kluci…" naklonil se k nim čtvrtý kluk, který vypadal jako nemocný, a něco jim pošeptal.
"No dobře, řekneme ti, jak tam jít, ale nesmíš nikomu říct o tom plášti." kývl hlavou na plášť ten rozcuchaný.
"Proč ne, vyměním to za jídlo." usmála se. Ten s brýlemi přešel k obrazu a pohladil hrušku, která se rozesmála a pak se obraz odklopil.
"Prosím, račte madam." ukázal ji rukou do kuchyně dlouhovlasý.
"Vy půjdete taky?" zeptala se Karin.
"No jasně." zazubil se na ní rozcuchaný. "A jen tak mimochodem, já jsem James." představil se. "Tohle je Sirius." ukázal na dlouhovlasého. "Remus," to byl ten, co vypadal jako nemocný. "a Peter." byl ten malý zavalitý.
"A já jsem Karin."řekla, když byla v kuchyni. Hned se k nim nahrnuli skřítci.
"Čím můžu posloužit, paní?" zeptal se Karin jeden z nich.
"Máte tu ještě něco k jídlu?" zeptala se.
"Jistě, paní." řekl skřítek a začal nosit na stůl. Kluci si k němu také přisedli a jedli. Přitom si povídali a vyptávali se Karin na různé věci o Zmiozelu.
"Teď bych si dal něco ostřejšího." prohlásil James.
"Bohužel, pane, vám nemůžeme nabídnout nic. Nejste ještě plnoletý." oznámil mu skřítek.
"Taky jsem si myslel, proto jsem si vzal svoje." řekl a vytáhle si zpod hábitu láhev nějaké kořalky.
"Kdes to sehnal?" podivil se Sirius a vzal mu láhev z ruky.
"Kluci, měli bychom jít, aby z toho nebyl žádný problém." řekl Remus a zvedl se.
"Ale Reme, ty snad chceš utéct před tím nejlepším?" usmál se Sirius, strhl ho zpátky a nalil každému do skleničky.
"Já nepiju." řekla Karin a odstrčila skleničku.
"Ale to je neslušné." prohlásil James, který do sebe kopl už druhou skleničku. "Hezky si dej, alespoň jednu."
"Dobře, ale jen jednu." řekla a pomalu upila.
Kluci pili a dobře se u toho bavili, když zbyla už jen čtvrtka láhve, tak dostal Sirius nápad a rozmnožil ji na tři láhve. Karin a Remus odmítali dám pít.
"Kdo škyt první." prohlásil Sirius. "Remusi, odpočítej to."
"Tři - dva - jedna - … - teď!" odstartoval to a pozoroval je jak to do sebe lijí.
"Remusi, co se ti stalo. Vypadáš nemocně." zeptala se Karin.
"Ale, to je dlouhá historie." usmál se smutně.
"Jo, ale dobrá." řekl Jamie, který to vyhrál. "Je totiž vlkodlak." řekl rozesmátě a pak všechno utichlo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.