Časy se mění - 5. kapitola

2. června 2007 v 14:45 | Karin |  Časy se mění
KAPITOLA 5.

Karin sešla po schodech z věže a šla rovnou do učebny kouzelných formulí, aby nemusela nikoho z nich potkat. Učebna ještě byla zavřená, tak se opřela o zeď a čekala na profesora Kratiknota.
"Zdravím slečno Elenillorová." zaskřehotal profesor a otevřel učebnu. "Co se děje, že jdete tak brzy? Hodina začíná za deset minut, jestli se nemýlím."
"No.. neměla jsem chuť na snídani, tak jsem šla rovnou sem."
"Alespoň jednou přijdete v čas, že?" usmál se a šel si sednou za katedru, speciálně upravenou tak, aby přes ní mohl vidět na žáky.
"Pane profesore, můžu se na něco zeptat?"
"Můžete a pokud to bude v mých silách, tak i odpovím."
"Měla jsem takový sen, kde sem viděla, jak sem jdou Smrtijedi. Myslíte, že by se ve škole mohl zdržovat někdo, kdo by se stal budoucím zastáncem Vol.. promiňte, Vy-víte-koho?"
"Nevím jak jste na tohle přišla, slečno Elenillorová, ale myslím si, že je to nepravděpodobné. Ovšem, kdybyste o někom.."
"Ne, o nikom takovém nevím, jen se mi ten sen zdát tak skutečný." sklopila pohled, aby se vyhnula pohledu profesora. Naštěstí se do třídy nashromažďovali studenti, tak se ji už na nic nevyptával. Severus si zase sedl ke Karin, ale tentokrát ho nepřivítala úsměvem, ale ani se na něj nekoukla.
"Ahoj." řekl, ale když mu neodpovídala, tak si začal vyndávat učebnice. Celý den se mu Karin vyhýbala a ani neodpovídala na jeho otázky a když ano, tak jen na některé.
"Co to s tebou je?!" zeptal se ji, když šli z hodiny věštění.
"Nic, co by mělo být?" řekla a zrychlila krok.
"To, že se mnou vůbec nemluvíš. Udělal jsem ti něco?"
"Jo!" už to nevydržela. "Ublížil´s mi a moc, jestli o tom nevíš, ale já byla tak slepá, že jsem to nepoznala dřív!" křikla a rozběhla se pryč a nechala tam stát nic nechápajícího Severuse.
Celá uplakaná zaběhla do nepoužívané dívčí umývárny.
"Co se stalo?" vyletěl duch z jedné kabinky.
"ÁÁÁ! (Prostě se vylekala, nevěděla jsem, jak to napsat =oD) No jo, že mě to nepřekvapuje, tady na tom hradě je možný všechno." povzdychla si a utřela si slzy. "Nic, co by se mělo dít? A kdo jsi ty?"
"Ty mě neznáš?!" vykřikla pisklavým hláskem duch. "Já jsem přeci Ufňukaná Uršula!"
"Aha, tak to jsem nevěděla, jsem tady nová, víš? Tak já půjdu, abych tě tu nerušila." řekla a vstala.
"No jo, kdo by se bavil s Ufňukanou Uršulou, jen si běž!" vřískla a skočila do nejbližšího záchodku.
No to jsem si pomohla! zavrčela si pro sebe. Šla do knihovny a doufala, že tam nebude Severus, ale zmýlila se…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.