Časy se mění - 3. kapitola

2. června 2007 v 14:42 | Karin |  Časy se mění
KAPITOLA 3.

Karin byla na hraně již několik dnů a stále si zvykala na nové prostředí, kde měla zůstat ještě několik měsíců. Nebyla zvyklá tak dlouho zůstávat na místě, ale teď byla za to vděčná. Každé ráno se probouzela celá zpocená po snu, který ji připomínal její selhání v nejtěžší zkoušce života.
Dnes se zase Karin proudila celá zpocená a rychle se rozhlédla po pokoji, aby zjistila, že ji tady nic nehrozí. Bylo šest hodin a všichni ještě spali. Karin vstala, oblékla se a sešla do společenské místnosti. Oheň v krbu ještě hořel, tak si sedla na křeslo a zavřela oči.
*****
"Karin, Karin!" slyšela své jméno jakoby z dálky. "Probuď se!"
"Co je?" otevřela rozespale oči a spatřila před sebou obličej Jess.
"Nic, jen, že bys měla už vstávat a jít na snídani." usmála se.
"Tak dobře, já půjdu." neochotně se zvedla a šla s Jess na snídani.
*****
"Jess, neviděla´s Severuse?" rozhlédla se už po několikáté okolo sebe Karin.
"No, neviděla…" zamračila se. "Ani na snídani nebyl, že ne?"
"No právě…"
"Neboj, určitě se objeví. A Karin, nevadilo by ti, kdybych si sedla k Jimovi? Mohla by sis sednout k Richardovi." řekla a snažila se nesmát.
"Klidně si k němu sedni, ale nepočítej s tím, že já si sednu k Richardovi…"
"A proč?" zeptala se a obě dvě vybuchly smíchy.
"Tak se uklidněte a do lavic." vstoupila do třídy profesor obrany proti černé magii. Karin si sedla do lavice k Severusovi. Snad mu to nebude vadit. pomyslela si.
Karin se zdálo jako by celý den ubíhal pomalu a ne a ne se vrátit do stejných kolejí jako normálně. Poslední hodinu toho dne byla astronomie, na které se konečně objevil i Severus.
"Kdes byl?" zeptala se Karin hned když si stoupl k dalekohledu vedle ní.
"Musel jsem si něco zařídit." řekl a vyhnul se jejímu pohledu.
"Aha."
*****
"Severusi, co jsi dělal?" dorážela na něj Karin. "Nikdy jsi nevynechal vyučování, ani když ti bylo minule špatně. Vyřídil by sis to po vyučování."
"Tak si tomu nevěř." řekl a dál psal úkol.
"Ale…" Karin si povzdechla a praštila sebou do křesla. "Proč mi to nechceš říct?"
"Protože ti do toho nic není?"
"Já vím, ale…"
"Žádný ale, jo?" koukl na ni. "Prostě se spokoj s tím, že jsem si musel něco zařídit a doufal jsem, že to stihnu před vyučováním, ale nestihl. Stačí?"
"Nestačí, protože lžeš!" řekla a začala si psát svůj úkol.
Dlouho dobu byla ticho přerušované jen tichými hovory mezi studenty, co byli v knihovně a pracovali na úkolech.
*****
Další dny už Severus chodil normálně na vyučování a Karin se už nevracela k tématu kde byl.
Byl konec října a Karin byla se Severusem v knihovně. Severus najednou rychle vstal a začal si balit věci.
"Kam jdeš? Ještě nemám dodělaný úkol." zaprotestovala Karin.
"Musím jít, snad si to doděláš sama, ne?" řekl a byl ve dveřích knihovny. Kam tak narychlo, Severusi? Kam pak to jdeme? ptala se sama sebe a rychle také si rychle sbalila věci.
Pomalu se šla tudy co Severus a málem se prozradila, když se najednou zprudka zastavil a hned k němu přišla skupinka lidí ze Zmiozelu.
"Kdes byl? Měl jsi tu být už před pěti minutami!" řekl Rudolphus.
"Zdržel jsem se a co má být?! Jsem tu? Jsem!" odvětil naštvaně Severus.
"Nechte se být!" vkročila mezi mě Bellatrix. "A pojďte!" poručila.
Severus, Rudolphus, Bellatrix, Evans a ještě dva kluci, které Karin neznala, vyšli ven na bradavické pozemky. Venku byla zima, ale to Karin neodradilo, přitáhla si hábit blíž k tělu a vyšla opatrně za nimi. Někdo se občas ohlédl, jako by se bál, aby je nikdo neviděl, ale ve tmě je mohl jen těžko někdo vidět.
Skupinka lidí došla až na kraj Zapovězeného lesa a tam se Karin na chvilku ztratila z dohledu. Kde sakra můžou být? vztekala se Karin a pak se ji před očima rozprostřela mýtinka a na ní byl hlouček Smrtijedů a bradavická skupinka se k nim blížila.
Severusi, ne!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.