Časy se mění - 2. kapitola

2. června 2007 v 14:41 | Karin |  Časy se mění
KAPITOLA 2.

Probudila se ještě před svítáním. Před spaním si ani nesundala oblečení, tak si teď přes sebe hodila hábit a vyšla z ložnice. Chvíli se potulovala ve sklepení a pak zamířila do vyšších pater. Za chvíli se ocitla v nějaké věži a stanula tváří tvář východu slunce.
"Co tu děláš?!" ozval se někdo za ní.
"Jdu skočit," řekla potichu a otočila se za hlasem. Byl tam kluk ve zmiozelském školním hábitu a opíral se o hradbu.
"Pochybuji," řekl a otočil svůj pohled do dáli.
"A co tu děláš ty?" otočila otázku.
"Přemýšlím," řekl po chvíli a zvedl se.
"O čem?"
"To tě nemusí zajímat!" odsekl.
"Dobře, dobře, jen jsem se ptala," zvedla ruce na znamení, že se vzdává.
"Ty jsi ta nová, co k nám přišla, že jo? Slyšel jsem o tobě ve spolčence, ale nikde jsem tě neviděl." změnil téma.
"Hmm," přikývla. "Elenillorová Karin, nebylo mi dobře, musela jsem si jít odpočinou," řekla a rychle zaplašila špatné vzpomínky. "A ty jsi kdo?"
"Severus Snape," řekl.
"Zvláštní jméno," usmála se. "Ale hezký,"
Severus něco zamumlal a pak řekl: "Do jakého ročníku nastupuješ?"
"Do posledního, kam chodíš ty?"
"Taky do posledního,"
"A… je to tu těžký?" řekla, aby přerušila ticho, které nastalo.
"Podle toho jak co, ale dá se to zvládnout." pokrčil rameny.
"A profesoři?"
"V celku dobrý."
"Spolužáci?"
"Jak který."
"Předměty?"
"Jak co zvládáš."
"Ty toho asi moc nenamluvíš, že jo?" koukla ne něj. "Proč jsi pochyboval o tom, že skočím?"
"Neudělala bys to."
"Proč si myslíš?"
"Kdybys přišla, abys skočila, tak by ses nerozhlížela po okolí. Bylo by ti jedno jestli bys spadla do pěkného počasí a nebo do bouřky."
"Se v tom vyznáš?" pousmála se. "Někdy mám ale sto chutí se na všechno vybodnout a skočit. Byla bych volná a nic by mě netrápilo…" povzdechla si.
Chvíli bylo ticho než Severus promluvil: "Proč jsi sem přestoupila a kde jsi studovala před tím?"
Karin se smutně usmála. "Dřív jsem nebyla na žádný škole. Rodiče hodně bojovali se Smrtijedy, byli bystrozoři, a tak se báli, že by mě unesly ze školy. Učila mě starší sestra, kterou to naučil zase někdo jiný, asi babička a tak." Odmlčela se. "A sem jsem přestoupila, protože…" zhluboka se nadechla. "Protože už mě víc sestra naučit nemůže." přešla k hradbě a koukala do vycházejícího slunce. Dlouho bylo ticho.
"Proč o nich mluvíš v minulém čase." zeptal se potichu Severus, když už bylo ticha až moc. Karin neodpovídala, jen hleděla do dálky.
"Jsou mrtví," zašeptala, když Severus odcházel, a sevřela ruku v pěst. Severus se zastavil a poslouchal. "Byli jsme doma, slavili jsme sestřiny narozeniny a oni k nám vtrhli," mluvila nenávistně a stále hleděla do slunce.
"Než jsme stačili cokoliv udělat byla půlka rodiny mrtvá a potom zabili i ostatní. Já jsem se zachovala jako naprostý hlupák!" zvýšila hlas a rukou vší silou praštila ho hradby. "Sakra!" chytla si ruku a sedla si na zem, z očí ji tekly slzy. Severus si k ní přiklekl a Karin se mu stočila do náruče.
"Mohla…mohla jsem je zachránit," říkala přes vzlyky. "Mohla… ale-ale- ale utekla jsem… a … a nechala je tam napospas!" Severus nevěděl co by měl říct a tak tam jen seděli a on ji pomalu hladil po vlasech.
"Karin?" řekl, když už slunce bylo výš. "Asi bychom měli jít. Za chvíli bude začínat hodina." dodal potichu.
"Tak běž, já tu ještě chvíli budu," řekla a opřela se o hradbu. "Děkuju, Severusi."
"Za co?"
"Za to, žes mě vyslechl. Neměla jsem nikoho, komu bych to mohla říct. Vyslýchali mě na ministerstvu, ale… potřebovala jsem to ze sebe dostat. Děkuju." řekla smutně.
"Tak pojď… musíš s tou rukou na ošetřovnu." vytáhl ji na nohy. Severus ji doprovodil na ošetřovnu a pak odešel na vyučování. Madam Pomfreyová, ošetřovatelka, si tam ještě Karin nechala.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.